Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Duben 2013

My čekali jaro...

29. dubna 2013 v 19:00 | Péťa P. Ríová |  Všední zápisky
A tak to tu máme zase... Zima, chladno, vlezlo, mrazivo (i když mrazivo ani tak ne). Po týdnu jarní nálady a pohody, kdy se teploty šplhaly už i k letním hodnotám je tu opět období pozdně podzimní až mlhavě zimní. Teploměr avizuje maximálně 10°C, lidé se opět halí do mikin a bund a váhají, zdali zimní oblečení opravdu uložit do skříní či na půdu. A tak si říkám, kde je k sakru to globální oteplování?
Venku sice vše hezky kvete avšak obloha se mračí a hrozí dešťovými prsty. A to to vypadalo tak nadějně! Jediným přiblížením jarního počasí je na půl uschlý ukradený zlatý déšť na mém pracovním stolku.
Což byla také vtipná historka - jdeme si takhle ze školy a kousek od internátu vyhlíží několik keřů zlatého deště, očividně zanedbaného, z poloviny pokrytého plazivým sajrajtem. Po utržení třetí větvičky se z poza plotu (který byl až za keři) ozývá: "Kdo mi to tu loupe perníček?" a záhy: "Podej mi vzduchovku, já jim ukážu!". Po této věte bereme s kolegyní Kokajnovou nohy na ramena a utíkáme seč nám nohy stačí. Přežily jsme!

Tak se tedy mějte hezky a na navození pohodičky (nemluvě o výborném kokosovém frapé s kolegyní Ďopanovou) posílám písničku.

Amígos!