Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Listopad 2012

Ach ta puberta

28. listopadu 2012 v 23:05 | Péťa P. Ríová |  Názory, komentáře
Jak se mi již mnohokrát ukázalo, moji spolužáci skrývají nepoznané zásoby inspirace. Oblíbila jsem si tuto jejich vlastnost, přestože mě většinou musí nejdříve namýchnout.
Je tomu již několik dní, co mé uši a jiné smysly zaregistrovaly ukázkový příklad jízlivosti a sebestřednosti: "Pabišková ty z tý puberty snad nikdy nevyrosteš." S tímto faktem asi souhlasím, mám to po tatínkovi, tomu také babička každoročně oznamuje tuto skutečnost. Vlastně mi to ani nevadí, beru to spíše jako svou přednost.
Mladí lidé se totiž denně trápí věcmi za které si mohou mnohdy úplně sami. To že se nemůžete rozhodnout mezi dvěma chlapci nebo naopak jednoho uháníte stylem nadzvukové stíhačky F-16C Fighting Falcon není asi zrovna chyba těch okolo. Vaše okolí také opravdu nezavinilo vaši nevědomost a naprostou lhostejnost vůči učení, tedy ani následné propadání z tu a tohohle předmětu.
Myslím si, že je lepší koukat na svět očima možná trochu naivníma, ale veselýma a vzhlížejícíma do budoucnosti s oprimismem než tvářit se jako padesátiletá bába, která v životě nic nezažila a teď se chce pomstít celému světu.
Co si myslíte vy?

Vtipná duše národa

21. listopadu 2012 v 17:13 | Péťa P. Ríová |  Názory, komentáře
Málokterý národ má ironii a jízlivost tak hluboko zakořeněnou v srdci podobně jako národ český. Občané vtipkují, zvlášť jde-li o věc více či méně ovlivňující jejich budoucí život a poměry v naší milované vlasti.

Přímá volba prezidenta se nám pomalu, ale jistě mění v jednu velkou tragikomedii hýřící rozsáhlou škálou hlavních hrdinů. No řekněte, jaký jiný evropský národ se může pochlubit kandidátkou zpestřenou o jednoho milovníka zabíječek a ostrého pití, ženu znásilňující jeden mandát za druhým, japonce, kterého přestala bavit organizace líbánek a letních radovánek, avatara, kterého zřejmě vyprali na příliš stupňů, komunistu, který komunisty nemá v žádném případě rád a spoustu dalších exemplářů.

Na sociálních sítích se již množí šprými bavící nejednu českou vtipnou duši. Soudruzi asi pojali podezření, že pan Fisher s nimi už dále nebude chtít spolupracovat jak tomu bylo dříve a tak nasazují nenápadně do boje alespoň komunisty light neboli kolegy z ČSSD. Jiní chtějí předčít kamarády Američany a tak přeskakují fázi černého prezidenta rovnou do fáze modré a z východu tentokrát nemíří rudí bratři, ale žlutí Japonci.

Lidé si asi přejí, aby na nás v tom širokém světě nezapomněli a abychom po prezidentu kradoucím pera měli někoho echt zajímavého. Na závěr mě tak napadá: Člověk může být rád, že nekandiduje Rath.
Vzhůru k volbám!

Vaše Péťa P. Ríová