Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Zápisky a škrtance

14. listopadu 2011 v 17:31 | Péťa P. Ríová |  Všední zápisky
Zdravíčko (ne)přátelé!
Podzim se zdá být nenávratně pryč. Venku je zima jako když praští (už jen čekám, až nasněží), ráno jdu do školy po tmě, ve tmě se vracím na internát. I teď už je tma jak v šupleti. Koho by zajímalo jak se mám, mohu hrdě odpovědět, že poslední dobou úžasně akčně, ale zároveň si příjdu jak v bandě debilů. Každý druhý mě sere ať už svojí demencí, tak chováním, mluvou apod. Tento článek bude spíše informativní a doufám, že né poslední v tomto měsíci. Slíbím, že se co nevidět polepším. ovšem teď to opravdu nejde. Dopisuji ročníkovou práci, dodělávám herbář, máme čtvrtletky. Za zimních dlouhých večerů se poradím s kakaem a nějakým zákuskem a jistě něco vymyslíme.


Čím začít?
Jelikož můj poslední článek byl před dlouhou a dlouhou dobu, musela jsem si vzít na pomoc diář. Statečně jsem nalistovala datum 18. září, tedy den posledního příspěvku a pustila se do hledání.

STOP! Mé oko se zastavilo na 30. září. Od tohoto dne až do 2. září se konal v Mentálově (Menta

urově) u Litoměřic Rescue Marathon, což bylo cvičení pro záchranáře a zdravotníky různých úrovní. Od lidí z ČČK (Český červený kříž) až po osoby jezdící sanitkou. Já se zůčasnila jako figurant. Abych pravdu řekla, nejdříve mě to spíše vyděsilo. Organizačně to bylo velice náročné a bohužel, organizátoři se dopustili několika závažných chyb. Poslali mě na stanoviště s názvem "Feťácké doupě". Moje role byla osudná. Hrála jsem agresivní feťačku s nožem, která měla dojem, že jí pod kůží leze brouk a tak si ho vyřízla. Tím si způsobila krásné žilní krvácení. Týmy byly ve směs dobrý a i několik sympatických záchranářů a nových známých se tam našlo! Nakonec musíš říci, že se mi akce moc líbila.

O dalších akcích se zmiňovat nemusím, protože nebyli čtenářsky až tak zajímavé. Celý můj život se skládal ze školy, divadla, kříže, koní a pak zase školy.

Ovšem musím poukázal na jednu změnu. Objevila jsem novou úžasnou výtvarnou techniku - plstění. V nějakém příštím článku vám ji představím.

V čase se přesuneme až k dušičkám. Dušičky ve mě tento rok vyvolaly zvláštní pocity. Večer, zhruba tak v půl sedmé, jsme se mé spolubydlící a já sebraly a vyrazily na hřbitov. Z úcty k mrtvým (z mé strany, nevím jak ostatní), jsme obešly hřbitov a u opuštěných a neudržovaných hrobů jsme zapálily svíčku. Měla jsem takový zvláštní pocit. Přesto, že jsem strašpytel na entou jsem se téměř nebála. Měla jsem najednou takový pocit jistoty, jako kdyby na mě někdo dával pozor, jako kdyby mě někdo pozoroval a hlídal, aby se mi nic nestalo. Hřbitov je smutné místo. Hezké na pohled, ale smutný svým osudem hlídat na věky věků těla a duše mrtvých.

Poslední dobou má nejoblíbenější písnička :-)

Od svátku mrtvých do dnešního dne se událo několik dalších událostí. Nejhezčí akcí bylo asi zdravotnické soustředění pro děti o kterém bych ovšem ráda napsala jiný článek. Pro dnešek se rozloučím, jelikož a protože musím mrknout ma matematiku - zítra píši čtvrtletní práci.

Mějte se fanfárově!
S pozdravem a přáním krásného večera
Vaše
Péťa P. Ríová

Zdroj obrázků: Rescue info z Pardubic :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. listopadu 2011 v 20:57 | Reagovat

Na to plstění jsem zvědaff.
Z toho by mohl být slušivý klobouček na zimu.

2 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 2:45 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama