Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Návrat ztraceného syna

17. září 2011 v 23:50 | Péťa P. Ríová |  Všední zápisky
...nebo spíše dcery. Můj blog trochu upadl že? To víte, začal školní rok a skončila inspirace, tedy né až zas tak doslova. V mém životě se stalo několik nových okamžiků, které změnili přinejmenším výzdobu hradeckého pokoje. Ale po pořádku.

Vše začalo 31. srpna ve středu, kdy mě měl můj táta odvézt na internát do mého milovaného Hradce. Na poslední chvíli byl ovšem odvolán do práce a tak nastalo dilema - vlakem nebo mě odveze mamka? Obě varianty měly svá úskalí. Měla jsem tolik věcí, že bych zabrala nejméně dvě kupéčka a tak jsem možnost vlak zavrhla hned. Druhá varianta byla zrádná v tom, že mamka trefí maximálně tak do Ústí, které je kousek od nás. Tak daleko (cca 130 km) ještě v životě nejela! Ale nedalo se svítit a tak sme vyrazily. Musím říct, že jsme neskončily v Aši, ale opravdu jsme dojely do HK a dokonce i v očekávaném čase! A musím se vám pochlubit svýma užasnýma kapesníčkama! Jenom co jsem je v regále viděla, věděla jsem, že musí být mé!




První zářiový den byl ve znamení zmatků. Začalo to již ve škole, kam sem se svýma spolubydlícíma přišla o téměř hodinu dříve a tak sme musely čekat. Po dlouhé řečnění naší třídní profesorky, srdceryvném projevu paní ředitelky sem bleskurychle vystartovala ze školy a hnala na intr, kde jsem se převlékla a šla čekat na trolejbus č. 11, kde u mě očekávala má kamarádka Terka (krokodýl). Společně jsme dojely až na zastávku Stoletá, odkud jsme pokračovaly k budově ZUŠ, zvané Jesličky. Vlezly jsme do jedné učebny, domnívajíc se, že se tam nachází naše učitelka. Omyl. Ovše ujala se nás sympatická zrzavá paní a nakreslila nám pamičku jak se dostaneme na budovu Jih, kam naší učitelku Emu přesídlili. Na budovu Jih jsme skutečně dorazily. Ema nás přivítala, domluvili jsme rozvrh a bylo.

Když už jsme u toho divadla (na ZUŠce studuji dramatickou výchovu), přávě připravujeme jakési představení. Nebudu prozrazovat moc, ale máme mezi sebou moc šikovného básníka, jehož básně přímo vybízejí ke zdramatizování. Takže se těště :-)

Jedna z příjemných věcí, které jsem prožila byl i koncert mé oblíbené kapely Claymore. Vystupovali na jarmarku ve Štětí a řeknu vám kamarádi, byl to fakt nářes! Od prvého koncertu se vše o hodně zlepšilo. Zpěvák si pamatoval texty, pan bubeník nezapoměl doma půlku sestavy bubnů, dudáci byli konečně oba a bylo to prostě užasné. Hned jsem se s mýma milovanýma "Claymorákama" musela vyfotit.

Z leva horní řada: já, pan Peser - bubeník, pan Novák - kytarista, pan Panchartek - úžasné housle a keybort, pan Matuška - basák. Z leva spodní řada: Michal Straka a Kuba Kocián - dudáci a Honza Růžek - zpěvák. Mimochodem tato fotka visí nad mou hradeckou postelí.

Tento víkend proběhlo na Mělníku každoroční vinobranní. V pátek vystupovali Claymore, ale já kvůli schůzce červenýho kříže nemohla, ale i tak sem byla spokojená. Zkušebna je ve stejné budově jako místnost, kde se náš kříž schází. A jelikož byl pan Peser ve zkušebně balit, nabídl mi, abych se do ní šla mrknout. A já jak jinak než neodolala. Moc mě to potěšilo :-).

Ovšem sobota byla moje a já vyrazila na podobnou kapelu NAVOSTRO, kterou z mého blogu znáte. Původní navostro se skládalo z horní řady na předchozí fotce + Filipa a Marka (dudák a zpěvák). Bohužel se sestava nepohodla a tak vzniklo Claymore a nové Navostro. A právě nové Navostro mělo koncert v sobotu 17. září. Byla jsem velmi zvědavá, protože se odevšaď slyšela jen kritiku a shazování.


Dorazila jsem vlakem poměrně brzo a tak jsem plna očekávání bloudila dvě hodiny po městě a čekala. Ovšem dočkala jsem se. Na podium vylezlo několik nevýrazných pánů v kiltech a za nimi Filip s Markem, mně moc dobře známé tváře. Filip se jako vždy usmíval. Nemohla jsem si nevšimnout, že za půl roku co jsem ho neviděla trochu zestárnul. Přece jenom už mu táhne na třicátý šestý rok. Začala hrát první písnička, už nevím přesně která to byla, myslím, že Auld lang syne, tedy skotský tradicional. Zhrozila jsem se. Přišlo mi, že bubeník, basák a kytarista hráli úplně jinou písničku než pískaly dudy. Věřte, tuhle písničku znám nazpamět, vím jak zní. Naštěstí se hrůza hned u druhé písničky vytratila a pak už jsem se jen usmívala, tleskala a fotila. Takže jsem se přesvědčila, že to není až zas tak hrozné, jak se povídá.
Připsáno o den později: Ve včerejším záchvatu euforie jsem zapomněla dodat, že dudy v Navostru byli trochu pokulhávající. Občas jsem zaslechla nějakou nepřesnost. Oproti klukům z Claymore mi příjde že Filip a Chip ještě nejsou sehraní.

Zjistila jsem, že Claymore a Navostro prostě porovnávat nejdou. Claymore je má milovaná klasika - oživené pokračování SAP a podobných legent českého Liverpoolu, kdežto Navostro, je prostě Navostro, kterému udává tempo Filipova divadelní povaha. Pro obě kapely jsem nadšená, obě se mi líbí, na každé něco jiného. Takže moji milí kritici - vyližte si kapsu :-). I když vlastně jedna výhoda na Claymore je - více méně znám všechny členy. V Navostru znám jen Filipa, Marka a zapoměla jsem vlastně na nového dudáka Chipa, kterého jsem letmo viděla na koncertech starého Navostra. Ostatní členové mi bohužel splívají v jednoho.

A co jsem si z vinobraní přivezla? Krom nápadu na divadelní hru pírko z orla bělohlavého, které mi daroval pan milý sokolník, malý dřevěný váleček na fimo, dřevěnou lžičku do čajíku, kožené náušnice + přívěsek z kůže, keltský kříž na krk, spoustu dobrých zážitků a hezkých fotek.

To je pro dnešek všechno. Těště se na novou rubriku, kde se budu zajímat o různé symboly . předeším keltské, germánské a pod.

S pokorou a momentálně navostro
Vaše
Péťa P. Ríová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. září 2011 v 10:17 | Reagovat

Koukám, že školní rok začal hekticky.
A oprav si to "úskalí".

2 pavel pavel | Web | 18. září 2011 v 10:26 | Reagovat

Není nad Hradec Králové, taky jsem tam studoval. Ale co mne zajímá, kde má ten pán vedle tebe pravou ruku.:D

3 Péťa P. Ríová Péťa P. Ríová | Web | 18. září 2011 v 10:43 | Reagovat

[2]: Za mno byli takové ty zábrany co se používají na koncertech, je o ně opřený :-D

4 Amelie Amelie | Web | 18. září 2011 v 10:57 | Reagovat

Hurá, konečně další článek. A mamku chápu. Taky se bojím jezdit tam, kde to neznám. Gratuluji mamince, že se nebála a trefila...Co by člověk pro své děti neudělal, že?

5 Péťa P. Ríová Péťa P. Ríová | Web | 18. září 2011 v 11:19 | Reagovat

[1]: Děkuji za připomínku, pravopis je stále můj velký nepřítel i když se snažím uzavřít mír.

[4]: Vaše radost mě potěšila :-)

6 Monte Monte | 5. října 2011 v 12:31 | Reagovat

Péťo, malé nepřesnosti:) CLAYMORE není oživené pokračování SAP a dalších kapel... CLAYMORE je pokračováním původního NAVOSTRO, protože je zde autor a aranžér většiny skladeb (Petr Novák) známých z prvního a druhého CD NAVOSTRO. Nové NAVOSTRO jsou jen za peníze najatí "umělci holiči" 2000 osoba/vystoupení(ostatně tobě splívají do jednoho), kteří udržují chod kapely tím, že reprodukují nějakou formou skladby z původního "autorského" repertoáru starého NAVOSTRO. Plus zde jsou některé "nové" skladby, které původní NAVOSTRO odmítalo hrát... To není zpověď zlých jazyků, ale holá fakta a je na tobě jestli je přijmeš nebo ne. Filip showman je a Marek, když chce tak i skvěle zpívá. Show pokračuje na obou stranách - uvidíme jestli bude z divadla i 100% hudební zážitek nebo z muziky větší divadlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama