Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Září 2011

Návrat ztraceného syna

17. září 2011 v 23:50 | Péťa P. Ríová |  Všední zápisky
...nebo spíše dcery. Můj blog trochu upadl že? To víte, začal školní rok a skončila inspirace, tedy né až zas tak doslova. V mém životě se stalo několik nových okamžiků, které změnili přinejmenším výzdobu hradeckého pokoje. Ale po pořádku.

Vše začalo 31. srpna ve středu, kdy mě měl můj táta odvézt na internát do mého milovaného Hradce. Na poslední chvíli byl ovšem odvolán do práce a tak nastalo dilema - vlakem nebo mě odveze mamka? Obě varianty měly svá úskalí. Měla jsem tolik věcí, že bych zabrala nejméně dvě kupéčka a tak jsem možnost vlak zavrhla hned. Druhá varianta byla zrádná v tom, že mamka trefí maximálně tak do Ústí, které je kousek od nás. Tak daleko (cca 130 km) ještě v životě nejela! Ale nedalo se svítit a tak sme vyrazily. Musím říct, že jsme neskončily v Aši, ale opravdu jsme dojely do HK a dokonce i v očekávaném čase! A musím se vám pochlubit svýma užasnýma kapesníčkama! Jenom co jsem je v regále viděla, věděla jsem, že musí být mé!