Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Lapálie slečny Ríové, aneb jak lze přežít happy end

29. července 2011 v 18:00 | Péťa P. Ríová |  Všední zápisky
Všímavější z vás, majitelé facebooku, jasnovidci, vědmy, tajní agenti a otravní fotografové jistě se zájmem zaregistrovali, že přemoudrá slečna autorka vlastní jedno velké, bolestivé, nateklé a pravděpodobně nemocné ucho (né babské!) a také, že její krásně zrzavá (vše co je zrzavé je krásné, až na mikroskopické výjimky) kočka, nebo spíše ještě stále kotě si poranilo ťapinku a vlastní tedy pravděpodobně fracturu. Obě se nemile rozhodly zajít k těm sadistickým potvorám zvaným lékaři nebo veterináři. A jak to všechno dopadlo? Čtěte níž!


To ráno byla poněkud neklidná... Ucho, které již několik dní je na dotek bolestivé se přihlásilo a řvalo o pozornost celou noc. Navíc jsem si uvědomila, že jsem v noci slyšela kočičí pláč a psí štěkot, ale jelikož jsem právě zabírala, nevěnovala jsem tomu pozornost. To se mi ovšem poměrně vymstilo! Moje drahá matka přinesla tělíčko mého zrzavého kotěte s velmi bolavou nožkou. Položila ho do postele, kde poté kotě strávilo dopoledne a i část odpoledne. Ale zpět k ránu. V nehorázných sedm hodin a třicet minut jsem vyrazila, se svým tatíkem k veleznámému sadistovi ušařovi, který je tak drzý a říká si ještě krčař a dokonce i nosař!

Jelikož jsem přišla za pět osm, byla jsem v čekárně sama. Po chvíli se otevřely dveře, ze kterých vyšla sestřička. "Ty jsi ale vyrostla!" zvolala, jenom co zřela nápis na mé pojištěnecké kartičce. "Agent!" problesklo mi hlavou. Nejvíce zvláštní na tom bylo, že to nebyla ani moje příbuzná (můj děda má 11 sourozenců, proto to podezření)! Až později jsem asi této záhadě přišla na kloub. Když jsem byla ještě menší pivko chodila jsem před odebráním nosních mandlí na nepříjemně otravné vatičky, které mi ten sadista strkal do nosu. Paní sestřička mi vždy musela držet kebuly, protože jsem se v chvíli zření vaty stávala dravou šelmou, která mohla zranit sebe a především své okolí. Pan doktor se mi nejdříve pro jistotu podíval do nebolavého ucha, a pak namířil tou svojí divnou věcí, připomínající nálevku, kterou mají barmani na lahvích do ucha bolavého. Chvíli se tam šťoural vatou, chtěl mi asi vynadat, že si nečistím uši, ale naběhl si! Den před tím, jsem si to vylila peroxidem vodíku, tudíž jsem v uších neměla ani smítko! Chvíli si to prohlížel a potom konstatoval zánět zvukovodu. Svěřil mi přísně tajný recept na přísně tajné a nebezpečné kapky, které jsem si tajně vyzvedla v lékárně. Pětkrát denně kapat. Už jenom stanovit si hodiny, kdy si uspořádám svoji malou operaci byli nadríový úkol! Ale nakonec jsem se s tím porvala jako Thor s obry :-).

Po příjezdu domů se dělo několik nevýznamných údálostí, jako třeba vaření ve stylu "pejsek a kočička vařili dort". K dispozici bylo: lilek, kuřecí maso, brambory, rajčata, sýr a tim to haslo! Takže jsem to vyřešila následovně: Lilky sem spařila teplou vodou, dala je do trouby předpéct na třicet minut. Mezitím jsem připravila směs z cibulky, česněku, kuřecího masa a rajčat. Na dochucení jsem přidala na jemno nasekanou bazalku. Celou směs jsem orestovala na olivovém oleji a nacpala ji do předpečených lilků. Na vrch přišel sýr a celé toto umění šlo ještě na patnáct minut do trouby. Zatím co se lilky pekly, oloupala jsem si brambory vařené ve slupce a udělala z nich bramborové placky. A hle! Ono se to dalo jíst!

Kvalitu omluvte, foceno mobilním telefonem. Na množství surovin se mě neptejte, nevím je, nevařím podle určeného množství.

Odpoledne, po tom co můj tatík přijel z Práglu, jeli jsme s Mícou na veterinu. Naše malá Micinka mě málem zabila. Mám celé ruce poškrábané. Naštěstí mi na rentgenování pujčila doktorka svářecké rukavice, které naštěstí neprokousla. Zlomené to nemá, kousnul ji pravděpodobně nějaký pes, který jí nožičku prokousl skrz na skrz, zacelili se jí rány, ovšem ve vnitř začlo virové a bakteriální bujení, které vyvolalo zánět. Proto to bylo tak bolestivé. Dostala iniekci proti bolesti, mastičku na packu a antibiotika, která bude brát dvakrát denně. Takže skoro se mnou.

Dnes se již doufám, nic dít nebude.

S pozdravem a bolavým uchem
Vaše
Péťa P. Ríová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 29. července 2011 v 21:08 | Reagovat

Brzké uzdravení vám oběma.A super popis návštěvy u doktorů. :-)

2 pavel pavel | Web | 29. července 2011 v 22:55 | Reagovat

Jsi šikulka ve vaření... Taky si říkám, že nejchutnější je co si uvaří člověk sám. :-)

3 Péťa P. Ríová Péťa P. Ríová | Web | 30. července 2011 v 8:52 | Reagovat

[1]: Děkuji za obě, super popis bude tím, že to tak doopravdy bylo! A ta sestřička je určitě agent! :-D

[2]: Děkuji, děkuji :-) Já mám před vařením takový rituál, musím mít hlad a vzít si zástěru, protože jak tyhle dvě věci nejsou, tak to vždycky zkazím :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama