Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Airi Lemuová a spirála života// 3. díl

26. července 2011 v 18:52 | Péťa P. Ríová |  Povídky s medvídky

Pro Airi to bylo moc informací na jednou. "A ty víš o spirále jak?" zeptala se.
"Ty jsi si vážně ničeho nevšimla?" zakroutil hlavou a ohl se ke kotníku, ze kterého sundal ponožku.
"Spirála!" vykřikla Airi. "Ty jsi její ochránce! Proč jsi mi to neřekl hned?"
"Nemohl jsem, celá záležitost se spirálou je příšně tajná. Poslání ochraňovat ji jsem zdědil po své otci, který ji zdědil zas po tom svém a takto to šlo mnoho generací na zpět. Spirálu mělo mnoho osobností starověku, než se stratila. Našel ji až král Zikmund, který s ní ovšem neuměl zacházet a tak v době husitů způsobil vážné změny klimatu. Poté ji získal Jan Žižka, vyvolený, využívající ji k válečnému účelu a to se ji nelíbilo a zapříčinila jeho smrt. Dobové kroniky to tají, jelikož to bylo strážci spirály naaranžováno tak jak to dnes známe. Členy tohoto ochraného kultu byl i například Jan Ámos Komenský, švédský král Gustav II. Adolf nebo Adolf Hitler, který ovšem zneužil svého postavení a založil kult druhý. Jejich poznávací znamení byl hákový kříž. Musím říci, že hrát na tebe zlého bylo vážně těžké. Jsi skutečně krásná a inteligentní slečna."

Airi nevěděla co odpovědět. Navalilo se na ní bezpočet nových informací a k tomu ji ještě Martin, kterého ještě před několika minutami nemohla vystát téměř vyznal lásku. Několik otázek bylo dozpovězeno, ale furt se v Airiině hlavě vytvářeli další a další.
"Jsi vyvolená a mou povinností je tě chránit a poslouchat tě. Pokud budeš chtít, pomohu ti spirálu najít."
"Najdu ji, jelikož někdo by měl vědět, kde takový poklad leží a zmapuji cestu k ní znovu a tak aby ji našli, už jen a jen vyvolení. Stanu se dalším ochráncem."
"Nemohu dělat nic jiného, než tě poslechnout."
Již se smrákalo a tak se Airi rozhodla odjet do nějakého penzionu a tam přespat. Po zádech se Airi prošel mráz, jenom co došli k autům. Všechna kola byla prořezána a ještě k tomu ležela na Airiině autě kůže z čerstvě zabité kočky.
"Musíme zavolat policii!" řekla a už už vytahovala mobil,
"Zadrž, co jim asi tak řekneš? Že jsi vyvolená, která hledá bájný zázračný poklad a snaží se tě zabít nějaký kult?"
"Ale co budeme dělat? Jak se dostaneme domů?"
"No dnes již nijak." řekl Martin a odemkl kufr svého auta. Vytáhl stan a dva spací pytle.
"Doufám, že se nebojíš." usmál se.
Stan postavili na louce, na níž nebylo vidět. Airi radši ani nezajímalo, proč má Martin s sebou stan a právě dva spacáky. Bylo jaro a jarní noci byly velmi chladné.
"Tobě je zima, že?" zeptal se Martin.
Airi jen bezeslova kývla načež jí Martin láskyplně objal, aby ji zahřál.
Ráno, když se Airi probudila, Martin již ve stanu nebyl. Lekla se, po zmizení doktora Bauera se o všechny kolem sebe bála.
"Martine! Martine!" vyběhla ze stanu a snažila se ho přivolat.
"Dobré ráno princezno..." ozvalo se za Airi. Byl to Martin držíce dva pytlíky se snídaní. "Byl jsem ve vsi pro snídani a zařídil odtah obou aut do servisu. Ty jsi se o mě bála?" usmála se.
"Po zmizení doktora Bauera se bojím o všechny ve svém okolí."
Jenom co se nasnídali a sbalili, vyrazili hledat spirálu.
"Myslíš, že má zmizení doktora Bauera nějako souvislost se spirálou a že ho třeba unesli, protože mi pomáhal?"
"Možné je všechno. Spirála není jen nějaký muzejní exponát Airi. Jde tu o ovládnutí světa."
V okamžiku, kdy to Martin dořkl, šlápla Airi na větev, který uvolnila větev nad ní. "Airi pozor!" křikl Martin a svalil Airi na zem. Nastala velice lechtivá situace, ze které ani jeden neuměl šikovně vyklouznout. Martin byl nad Airi nakrolený, tak že si z příma hledeli do očí. Vydrželi tak jen několik málo sekund. Pak ho políbila a vztala.
"Měli by jsme jít." řekla a oba se dali do kroku.
"Znají se členi kultů mezi sebou?"
"Jen někteří. Je to jako se svobodnými zednáři."
"A to nikdo nezatoužil ji najít?"
"Samozřejmě že ano, ale povinnost chránit ji, je silnější než touha."
Značnou část cesty si povídali. Cesta vedla po starých, dnes již zarostlých stezkách, které nebyli již průchodné jako dříve. Došli až do oblasti zvané Písky, nedaleko malé vesničky Střížovice.
"Tady by to někde mělo být. Rozdělíme se. Kdo něco najde zapíská."
Airi se ještě jednou podívala na mapu na které byl nápis :"Skála jako srdce puká, spirála v ní mívá muka.". Bude to tedy nějaká rozpukaná skála! A skála puká když v ní zmrzne voda. A voda je v potoce! Ovšem! Lesní potůček. Opravdu, Airi našla rozpukanou skálu. Přečetla několik dalších slůvek z mapy a skála se před ní rozestoupila.
"Martine! Mám to!" zavolala.
Martin úžasem málem zapoměl dýchat. Křišťálová spirála života ležela v jeskyni položena na měkkém mechu. Kolem ní byly stěny bohatě zdobené kresbami. Jenom co ji Airi vzala do ruky, na nebi se vytvořila krásná duha.
"Poznala tě." usmál se Martin.
"A také uvidí, jak její vyvolená skoná!" ozvalo se za nimi, pro Airi velmi známým hlasem.
"Doktor Bauer!" otočila se Airi a leknutím zkoprněla.
"Ano má drahá, jsem to já." usmál se poněkud uštěpačně.
"Co tu chcete?" zeptal se ho Martin.
"Co bych tak asi mohl chtít?" zasmál se ironicky a pokračoval: "Od začátku jsem věděl, že Airi je vyvolená, proto jsem se snažil být jejím přítelem, jelikož mi jsem věděl, že dříve nebo později po spirále bude pátrat. Když ji byla na stopě, nastražil jsem vše tak aby to nasvědčovalo mému únosu. Až se spirály zmocním, vás dva zničím a nahlásím na policii, že jste mě věznili. Vás dva najdou zde, a budou si myslet, že jste spáchali sebevraždu. Mimochodem, Airi, nevolala ti má manželka, ale obyčejná prostitutka. Žiju sám. Geniální, že?"
Airi byla naprosto v šoku. Doktor Bauer byl poslední od koho by čekala zradu.
"Tak co bude?!" křikl Bauer.
"Nedám Vám ji!" odpověděla Airi.
Bauer ovšem namířil na Martina pistoli a pravil: "Rozmysli si to dobře!"
"Nedávej mu ji Airi, vzpomeň si, co umí!" řekl Martin.
"Vzpomeň si na neškodné věci." promluvil k Airi náhle nějaký neznámí hlas, který zároveň jakoby ovládl celé Airiino tělo. Pozvedl ruku se spirálou, kterou namířil na Bauera, říkajíc, skrz Airiina ústa formuli: "Tse surud mutnemercnoc!" Z doktora Bauera se náhle stal jeden velký pískovcový balvan.
"Neboj se, pískovcem zůstane jen do doby než najdete pro spirálu nové místo. Pak se opět stane člověkem a nebude si nic pamatovat." promluvil hlas k Airi naposledy a pak jakoby se vypařil.
"Jsi v pořádku?" přerušil Airiino snění Martin.
"Ano jsem."
"Jak jsi to dokázala?"
"Něco se mnou mluvilo a navádělo mě to."
Martin se usmál. "Stomy Airi, to byly stromy!"
"Prý zkameněl do doby, než najdeme spirále nový domov. Pak se změní zpět a nic si nebude pamatovat."
"To abychom začali hledat ne?" řekl Martin, usmál se a políbil Airi. Chytl ji za ruku a společně ruku v ruce vyrazili hledat místo pro spirálu pod krásnou duhovou oblohou.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama