Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Airi Lemuová a spirála života// 1. díl

19. července 2011 v 16:28 | Péťa P. Ríová |  Povídky s medvídky
Co říce k úvodu? Psala jsem to na dovolené, má to něco kolem 2 800 slov a zveřejním to ve třech nebo čtyřech částech :-)



Teprve teď si Airi vzpomněla na svoji maminku, která ji vždy říkala, aby si před spaním nečetla knížky, které ji děsily. Bylo však pozdě. To co Airi držela v ruce bylo svým způsobem děsivé, ale jen do té doby, dokud jste nezjistili, o čem se tam skutečně píše.

Když Airi zemřela její první láska Sebastian, zařekla se, že i ona udělá něco pro druhé, něco jako udělal dříve Sebastian pro ni - pomohl i najít smysl života a ukázal, že život i se všemi ranami, která nám chystá se dá uchopit pevně do rukou a prožít na plno. Od té tragické události uplynulo již poměrně dost let, Airi si našla jiné přítele, avšak s žádným to nebylo tak hezké jako se Sebastianem. Svůj život věnovala převážně umění a dejinám. Poté co ji nevzali na DAMU, odešla studovat historii na Univerzitě Karlově. Na dějinách ji nebavily sáhodlouhé popisky bez zdánlivých souvislostí, ale záhady, zápletky a nejasnosti. V tom si libovala. Na univerzitě poznala spoustu zajímavých lidí. Byla velmi často středem pozornosti, protože její červené vlasy a finský původ pohledy přímo přitahovaly. Během svých studií se naučila poměrně dobře skotskou gaelštinu a latinu. Oba jazyky jí velice bavily. Po vysoké škole opustila Prahu a učila na jednom venkovském gymnáziu dějepis, latinu a základ společenských věd. Ovšem učitelování jí nedělalo příliš dobře a tak ho opustila a odešla dělat průvodce na hradě Houska, který byl přímo živnou půdou pro záhady všech typů. Po několika měsících dostala nabídku přednášet na hodinách obecných dějin na univerzitě třetího věku, která byla součástí Univerzity Karlovi. Nabídku ráda přijala. Seznámila se tam se starším profesorem heraldiky panem doktorem Bauerem, který jí nabídl brigádu v muzeu, jehož součístí je i archív, ve kterém by mohla bádat. A tak měla Airi dvě práce, které ji bavily.

Je to asi týden, co v jednom zapadlém antiquariátu objevila velmi zajímavý spis. Na první dojem působil trochu pohádkářsky, jelikož se vyjímal krásným zdobením. Psaný byl latinsky, takže ho Airi přečetla bez větších problémů. Začínal velice zvláštním veršem: "Čím jest tento spis pro souhvězdí raka, tím jest pro záhadu stvořen." Při dalším čtení Airi zjištovala, že obsah je více než zvláštní. Spis popisuje jakousi křišťálovou spirálu života, bájný poklad zajišťující přímo pohádkové schopnosti. Airi o spirále slyšela, vždyť Keltové jsou její velmi oblíbený vymřelý národ, ale i přes to, si druhý den vyhledala v archivu nějaké informace. Když se s vypůjčenými knížkami chystala odejít, oslovil ji velmi úštěpačným tónem Martin: "Spirála života? A z křišťálu? Že by snad naše pokladohledačka našla konečně něco zajímavého? Abys nám neovládla všechnu moudrost světa." Airi mu odpověděla velice chladně: "Neboj, až něco najdu, ty budeš ten úplně poslední kdo se to doví." a odešla.

Jenom co přišla domů, dala se do čtení. Spirála života z křišťálu je bájný předmět, který prý vytvořili staří keltové. Najít ho můžou pouze vyvolení se zvláštním znamením. Nálezce získá nadpřirozené schopnosti, které dříve ovládali druidi. Stane se součástí přírody, bude rozumět řeči zvířat a rostlin, ovládne všechny tři živly, ve které keltové věřili - zemi, vodu a oheň. Avšak spirála v rukou nevyvoleného může způsobit zkázu lidstvu. Součástí tajemství jsou i dva kulty - kult boha Dagdi, který spirálu chrání před nepovolanými a zajiťuje její tajné umístění, členi se poznají podle spirály života vytetované na pravém kotníku, druhý kult, jmenující se podle boha podsvětí Cernunnose, se naopak snaží spirálu najít, ovládnout svět a zničit kult Dagdi, ti se mezi sebou poznají podle hákového kříže na levé lopatce. Posty v obou kultech se dědí z generace na generaci, vždy prvorozenému potomku.

Ještě téže večer měla Airi přednášku. Po hodinovém povídání o třicetileté válce zašla za doktorem Bauerem aby s ním konzultovala svůj objev.
"Dobrý den doktore." pozdravila
"Přímo překrásný Airi! Co pak si přeješ má drahá?"
"Víte, přišla jsem na stopu velmi zajímavému objevu."
"Copak má mladá historička objevila?"
"Asi budu znít jako blázen, ale myslím, že jsem našla klíč k mapě popisující místo ukrytí křišťálové spirály života."
"Opravdu Airi? Myslím, že to bude pouze podvrh. Takových jsem již viděl. Ale pokud přiješ na něco dalšího, dej mi vědět. Teď mě ovšem omluv, mám ještě moc práce."

Večer Airi věnovala dalšímu bádání. Četla si důkladně klíč k mapě, kde první věta zněla: "Tam kde leží keltův obraz, ač nebylo mu přáno, je ti souzeno najít první klíč." Trvalo ji dlouho, než ji to napadlo. Keltův obraz, nebylo mu přáno... Houska! Na ní se totiž nachází zvláštní obrazec z dob keltů, který přežil i křesťanskou nenávist ke všemu pohanskému.

-konec 1. dílu-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama