Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Červenec 2011

V hnoji je naše budoucnost!

30. července 2011 v 11:13 | Péťa P. Ríová |  Všední zápisky
Že ne? A co se s vámi tedy stane, pokud se nenecháte spálit? Rozložíte se na humus, což je vlastně něco jako hnůj. A pokud ste nepostřehli, chodím tak trochu na hnojárnu. Nebo je snad normální, že o tělocviku běháme mezi valníkem na hnůj a pasoucíma se ovcema? Dneska se mi o mé užasné škole dokonce zdálo! Sice už nevím co, ale vím že tam byla škola a moji spolužáci. Ale proč tu vlastně žvástám? Už nějaký pátek znám jeden videoklip od skupiny Krleš. No, nebudu to dále komentovat. Prosím...


Lapálie slečny Ríové, aneb jak lze přežít happy end

29. července 2011 v 18:00 | Péťa P. Ríová |  Všední zápisky
Všímavější z vás, majitelé facebooku, jasnovidci, vědmy, tajní agenti a otravní fotografové jistě se zájmem zaregistrovali, že přemoudrá slečna autorka vlastní jedno velké, bolestivé, nateklé a pravděpodobně nemocné ucho (né babské!) a také, že její krásně zrzavá (vše co je zrzavé je krásné, až na mikroskopické výjimky) kočka, nebo spíše ještě stále kotě si poranilo ťapinku a vlastní tedy pravděpodobně fracturu. Obě se nemile rozhodly zajít k těm sadistickým potvorám zvaným lékaři nebo veterináři. A jak to všechno dopadlo? Čtěte níž!


Jak si Petruška léčí své bolavé ouško...

28. července 2011 v 12:38 | Péťa P. Ríová |  Všední zápisky
A je to doma dámy a pánové! Vaše Péťa ochořela a vypadá to na skonání! No, dobře, tak špatné to zas není, ale věřte, že i tak to poměrně nepříjemně bolí. Začalo to před několika dny bolestí v uchu, ale vydržitelnou. Ovšem včera se má bolest rozprostřela až k pantům mandibuly, tedy dolní čelisti. Ráno sem sežrala dva růžové kamarády ibalginy, ale změna jen malinká. Vyhledala jsem tedy recepty na internetu.

1. Obklady z bazalky
Bylo zmíněno mnoho bylin, avšak jen jediná byla v mojich podmínkách k dosažení - bazalka. Udělala jsem si z ní tedy takový výluh, do kterého jsem namočila kapesník a ten poté přikládala na ucho. Výsledek: za studena tiší bolest, teplý nic moc.

2. Česnek
Ten mám v uchu právě teď. Sloupla jsem z něj tvrdou slupku a zabaila ho do gázy. Tak uvidíme :-)

3. Peroxid vodíku
Další způsob je prý vyplachování peroxidem vodíku (3%, tedy obyčejná desinfekce). Ovšem ten jsem doma nenašla a tak jsem to vypláchla alespoň audisprejem. Úleva žádná.

Toť momentálně vše. Pokud v dalším bádání po důvodu mých bolestí objevím nějaké nové způsoby léčby, dám jistě vědět.

Mějte se!
Vaše
Péťa P. Ríová

Moji milí aktivisté...

27. července 2011 v 21:15 | Péťa P. Ríová |  Názory, komentáře
"Nešahejte na mě vrahové!" ozývá se šumavským lesem spolu s burácením motorvých pil a sekyrek. Skupia těžařů se snaží odhnat větší skupinku ekologických aktivistů. "Za co vůbec bojujete chátro blbá?" vykřikne jeden těžař.

A tuto otázku jsem si položila také i já.

Nejprve bude vhodné, když si celý případ trochu rozebereme, aby i ti, kteří se o naše krásné národní parky a chráněné krajiné oblasti nezajímají věděli očem je tu vlastně řeč a proč v televizi neustále ukazují nějaké týpky přivázané ke
stromům.

Na začátku tohohle humbuku stojí malý, ale opravdu docela malinkatý brouček s nevinným jménem lýkožrou smrkový, lidově známější jako kůrovec. Tento né zrovra roztomilý brouček je učiněné zlo. Na jaře, když se probudí a vyrojí, zavrtávají se pod kůru stromů, kde spořádávají lýko (pro ty, co se o tom neučili, lýko slouží ve stromech a všeobecně vrostlinách jako rozvaděč vody a živin, tudíš něco jako naše cévy). Strom pak nemá živiny a vodu pro asimilaci a umírá. Normální zdravý strom se dokáže ubránit náltu několika kůrovců. Pokud však nastane kalamita, neubrání se ani strom ve kterém je převtělený Rambo. Staneli se, že je strom starý nebo nemocný a kůrovec ho napadne, je vše v naprostém pořádku, tak to je v přírodě. Ovšem právě na Šumavě začala ta mrcha žrát i stromy zdravé.

Mnoho lidí se ptá, proč se tento brouk přemnožil. Jednoduchá odpověď: mohou za to smrkové, nebo jakékoliv monokultury (monokultura=určité místo na kterém je dominantní pouze jeden druh, např. pole, smrčiny, borové lesy apod.). Lýkožrout nenapadne každý strom, některé (jako např. smrk) jsou k tomu náchylnější. Tím, že člověk vysázel jeden smrk vedle druhého, umožnil tím kůrovci jenom vylést z "obýváku" uletět metr neb dva a je v novém. Kdežto, kdyby mezi těma dvěma smrky byl nějaký strom méně náchylný, už to má ten zmetek malej dál, cesto ho může třeba něc sežrat nebo to může být tak daleko, že tam prostě nedoletí.

Samozřejmě, že existuje i obrana. Krom již zmíněného nevysazování monokultur léčba pomocí pesticidů (prostředek hubící škůdce), který je ovšem v NP nebo CHKO nemyslitelný, protože by ohrozil i další, mnohdy chráněná zvířata. Připadají tedy v úvahu tři možnosti:

Airi Lemuová a spirála života// 3. díl

26. července 2011 v 18:52 | Péťa P. Ríová |  Povídky s medvídky

Pro Airi to bylo moc informací na jednou. "A ty víš o spirále jak?" zeptala se.
"Ty jsi si vážně ničeho nevšimla?" zakroutil hlavou a ohl se ke kotníku, ze kterého sundal ponožku.
"Spirála!" vykřikla Airi. "Ty jsi její ochránce! Proč jsi mi to neřekl hned?"
"Nemohl jsem, celá záležitost se spirálou je příšně tajná. Poslání ochraňovat ji jsem zdědil po své otci, který ji zdědil zas po tom svém a takto to šlo mnoho generací na zpět. Spirálu mělo mnoho osobností starověku, než se stratila. Našel ji až král Zikmund, který s ní ovšem neuměl zacházet a tak v době husitů způsobil vážné změny klimatu. Poté ji získal Jan Žižka, vyvolený, využívající ji k válečnému účelu a to se ji nelíbilo a zapříčinila jeho smrt. Dobové kroniky to tají, jelikož to bylo strážci spirály naaranžováno tak jak to dnes známe. Členy tohoto ochraného kultu byl i například Jan Ámos Komenský, švédský král Gustav II. Adolf nebo Adolf Hitler, který ovšem zneužil svého postavení a založil kult druhý. Jejich poznávací znamení byl hákový kříž. Musím říci, že hrát na tebe zlého bylo vážně těžké. Jsi skutečně krásná a inteligentní slečna."

Héééé, héééé, hééépšáááá!

21. července 2011 v 14:17 | Péťa P. Ríová
Moje babička je tak trochu čarodějnice, vzpomeňte si na jakýkoliv neduh a ona na zahradě nebo na louce kde se nám pasou ovce najde (pokud to ty mrchy nespasou) nějakou léčivku. Některé má i doma, jako například květinu o které vám budu dneska psát.

Jedná se o nenápadnou rostlinku, která vás pravděpodobně neupoutá vzhledem, mě osobně se moc nelíbí. Kdo z vás ovšem překoná počátečný nesympatie a zjistí o rostlině něco víc, bude fascinován.

Motýlci z cernitu - dárek k narozeninám

21. července 2011 v 12:48 | Péťa P. Ríová
Dlouho jsem přemýšlela, jaký dárek zvolit jedné mé kamarádce k narozeninám, až mě napadl vlastnív výrobek! Sedla jsem tedy jednoho večera k cernitové hmotě a vypiplala motýly. Výsledek posuďte níže...


!Pro hnidopichy! - Ano, vím, na misce (moje druhá práce na kruhu), která drží motýlky je levotočivá spirála, tedy spirála záporná. Všimla jsem si toho až po výpalu.

Jsem životu nebezpečná!

20. července 2011 v 17:27 | Péťa P. Ríová
A tak klikla na bandzone profil jednoho metalisty, který ji vyjímečně nezaujal svým vzhledem, ale zápiskem na svém blogu...
Uděláme si děcka malý test! Jak už jsem nastínila, našla jsem to na profilu jednoho metalisty, tudíž původní zdroj neznám, ale prý z nějakého fóra či tak. Jde o testík pro katolické rodiče. Vžijte se na chvíli do rolí svých rodičů a pečlivě si na monitoru zaškrtávejte každo větu která o vás, klidně jen z části platí (za poškození monitorů lihovými fixami autor neručí!).

Jste připraveni? Máte pisátka? JDEME NA TO! Za každou kladně odpovězenou otázku si udělte 1 bod, za záporně zodpovězenou otázku 0 bodů. Pokud to bude pravda jen z poloviny udělte si 0,5 bodu.



Airi Lemuová a spirála života// 2. díl

20. července 2011 v 15:04 | Péťa P. Ríová |  Povídky s medvídky
Ráno měla Airi volné a tudíž vyrazila na výlet. Pana kastelána znala a tak mohla jít i mimo prohlídkový čas, takže ji nikdo nerušil. Obrazec byl velmi zvláštní, bez zdánlivého vyústění k nálezu stopy. Až si Airi všimla čar podobných šipkám na jedné straně. A skutečně! Na protější zdi byl latinský nápis: "Vidět město veliké není rčení pouze, nýbrž i klíč další se v tom ukrývá." Poté co si ho opsala, zaslechla známí uštěpačný hlas: "Víš, že chodit mimo vyhrazený čas je zakázané?" byl to samozřejmě Martin.
"Co tu děláš?" zeptala se Airi
"Nemám práci a tak sem jel na výlet. Copak si objevila má mladá kolegyně?"
"Zkoušela jsem si přeložit několik latinských vět. Abych nevyšla ze cviku. A teď mě omluv, musím jít, nebo zmeškám další přednášku."

Veškeré umění je zcela neužitečné! //Oscar Wilde

20. července 2011 v 10:34 | Péťa P. Ríová
Dámy a pánové, tramtadadáááá.... Vaše Péťa P. Ríová se rozhodla poskytnout vám děsivý pohled na její pseudoumění z cernitu (alternativa fima). Příjemnou podívanou :-)

Dvě věcičky, které jsem dělala včera. Jde o naušnice ve tvaru skotských vlaječek a dvou červíků - matky a syna :-)

Dvě starší věci - vám jistě známá videohra a mrkvičky :-)

Zaujalo mě: Asátrú

20. července 2011 v 8:13 | Péťa P. Ríová
Krásné broušené rohy s runovými nápisy přímo přetékaly čerstvou medovinou, masivní dubové stoly se prohýbaly pod tíhou pečených kanců, nadívaných hus a dalších pochutin. Odevšaď zněly vykříky vesměs dlohovlasých mohutných mužů s plnovousem: "Na zdraví Odinovi!" "Thor nás provázej!". Každodorční blót na oslavu bohů byl v plném proudu. Vnadné ženy nestačily dolévat medovinu svým horlivým manželům, otcům a synům.

I takto se domnívám, může začínat článek o Asátrú. Ne, nebojte, nebude si povídat o středověkých "house párty" ani o kuchařce středověkých žen, ale o náboženství! Neděste se. Nejde ani náhodou o kresťanstní ani o žádné podobné otrokářství. Víše kurzívou napsaný text není ukázkou návodu jak se dostat do pekla.


Airi Lemuová a spirála života// 1. díl

19. července 2011 v 16:28 | Péťa P. Ríová |  Povídky s medvídky
Co říce k úvodu? Psala jsem to na dovolené, má to něco kolem 2 800 slov a zveřejním to ve třech nebo čtyřech částech :-)


Nuda v Brně, tedy pardon ne, v Chomutově!

17. července 2011 v 9:59 | Péťa P. Ríová |  Povídky s medvídky
Ti bystřejší z vás si všimli, že jsem byla na dovolené, která byla hluboce relaxační, že se mi z ní chtělo jenom spát. Ležení celý den na pláži není vážně má parketa. Přečetla jsem dvě knížky a když jsem v polovině turnusu neměla co číst, začala jsem psát básničky a naprosto ujetej příběh, který musím ještě přepsat a dodělat (objeví se v cca dvou týdnech). Předem varuji, nedá se to číst! :-D

V srdci vášeň rychle vzplane,
když skotská vlajka začne vlát,
whisky v sudech krásně zraje,
v kiltu je čest vždycky stát.

Tajemný hrad tmou zahalen,
přízrak noční je již připraven.
Ze své lože vyjde s půlnocí,
prý hosti jsou v hradu nějací.
Krvavou hru s nimi hraje,
duši jen tak neprodaje.
Nad ránem již hosty vítá,
brána krví celá zlitá.

Doufám, že jsem vám moc nevyděsila! :-D

Ten kdo Nové Skotsko hledá, nenajde ho u oběda!

17. července 2011 v 9:29 | Péťa P. Ríová |  Hudební záležitosti
O svých oblíbených kapelách se na svém blogu moc nezmiňuji - teda krom minulého designu, kde bylo jasně napsáno I ♥ NAVOSTRO. Ovšem asi týden po vytvoření designu se NAVOSTRO jako takové rozpadlo (což vy asi nevíte)! Vytvořili se dvě odnože. První odnož, která si nechala původní název NAVOSTRO (v mých rozhovorech většinou Nové navostro), skládající se z Filipa (dudáka) a Marka (zpěváka) + několik nových, které jsem nějak zapoměla (jsou pro můj hledáček asi moc nevýrazní). Druhá odnož, nosící nádherné jméno Claymore, podle krásného dlouhého meče, se zkládá z původních členů starého navostro, p. Nováka, kytaristy, majitele zdejší cukrárky, která byla oázou mého dětství, p. Pesera, bubeníka, který společně s p. Novákem stály u zrodu již mnoha úžasných kapel (namátkou např. Postman; SAP); p. Matušky, basáka, který je shodou okolností hrdým otcem mé bývalé slečny učitelky na chemii a fyziku, dále p. Panchartka, houslisty, keybordisty a já nevím co ještě, který na co sáhne, stává se excelentním a tří nových příchozích členů, tedy Kuby Kociána, dudáka, který hned co vylezlo na povrch, že je novým dlouho očekávaných členem této kapely neutekl mému hledáčku a již navždy uvízl v sítích mých přátel na fb, p. Růžka, zpěváka, který vás překvapí svojí podobností k Pepovi Vojtkovi a Michala Straky, druhého dudáka, který tak trochu doplňuje zrzavou barvu za chybějícího Filipa. A proč je vlastně představuju, krom toho, že jim dělám nenápadnou reklamu pro těch 5 čtenářů co si to zde přečte? Protože včera proběhl festival Keltský kruh v Budyni nad Ohří, kde pánové odehráli svůj první koncert v tomto složení (první nebyl zdaleka ani pro jednoho, všichni jsou to ostřílení muzikanti). Mé pocity? Dovolte abych sem okopčila vyjádření pro členy Claymore, který jsem psala na jejich fb stránku: "Počáteční euforie u první písničky nebyla, není a nebude popsatelná, připadala jsem si jak kdybych si něčeho šlehla, měla jsem chuť řvát, ječet, zpívat, tleskat, skákat (kdyby ti tři přiběhli dříve, křepčim tam taky) a bůh ví co ještě :-D Posléze jak se euforie trošičku umírnila jsem drobné nedostatky zaznamenala (např. přišlo mi, že pan zpěvák nemá zrovna zmáklé texty), ale to se jistě časem dodělá. I přes to se mi to děsně líbilo a konečný efekt byl naprosto úžasný. Chvílema jsem měla pocit, že samou radostí začnu brečet :-D Budyně žila a já vám za ní děkuji pánové! :-)". První dojem byl vážně užasný, samou radostí jsem měla dojem, že se snad rozbrečím, což u mě není až tak časté, většinou brečím "jen" u válečných dramatů (např. Lidice, Habrmannův mlýn). Když jsem se smířila se skutečností, že pány z NAVOSTRA již nikdy neuslyším a teď jsem je slyšela v plné parádě (snad krom druhého dudáka M. Straky, který byl tou dobou ve Skotsku), dostala jsem naprostý záchrat euforie. Samozřejmě, že nedostatky tam byli, ale doufám, že se do příštího koncertu dodělají a poté již to bude pořádný názeř (né, že by tento nebyl)!

Poslední slova...

8. července 2011 v 22:02 | Péťa P. Ríová |  Všední zápisky
Čágo bélo šílenci! Tak jak se máte moje malé ovečky? Venku se počasí střídá jak já střídám nálady. Z mých prázdninových plánů moc nezbylo a tak jsem nucena improvizovat - vymyslela jsem si hned několik veledůležitých věcí! Tak třeba...

1) Napsat ročníkovku - zjistila jsem, že pokud si ji napíši teď nebudu pak stresovaná ve škole a budu se moci v klidu učit. Tudíž navštěvuji (ne)pravidelně útulek v Hněvicích, kde bydlí jeden malý poník Pavel a koně nědaleko od nás, kde bydlí dva valášci - Lord a Happy End. Využila jsem je jako pokusné králíčky a pokouším se na nich praktikovat metody horsemanshipu. V RP (ročníkové práci) bych chtěla shrnout všechny poznatky, kterých sem dosáhla a porovnat výsledky jednotlivých koní.

2)Venčit psy - v útulku nebydlí jenom Pavlík, ale i několik pejsků, takže je chodím venčit. Jsou to vážně miláčkové :-).

3)Ušít si šaty- Ale né jen takové! Chtěla bych spíchnout historické šaty plné historie! Nejsem si jistá, které období, ale láká mě gotika, protože má jednoduché střihy. Zatím řeším problém s látkou - musím sehnat nějakou galanterku ve které mají obyčejné látky jako je len. Ve středověku totiž moc látek na výběr neměli :-). Dále přemýšlím o ušití klasické šenkýřky nebo pirátky - vršek už mám, bílá blůza s poměrně velkým výstřihem, k tomu si ušiju kožený korzet (pravděpodobně použiji jenom náhražku kůže, je to přece jenom pokus a plácat na to drahou pravou kůži je zbytečné) a sukně bude hnědá, jelikož červenou má každá druhá :-)

4)Chci tetování! - na to si sice budu muset ještě nějaký ten pátek (alespoň do 18) počkat, ale už mám i vzor - chtěla bych keltskou spirálu života. Místo ještě nevím :-)

A co vy? Jaké plány máte na prázdniny? :-)

A na závěr písnička z muzikálu Ještěři - Klicperovo Divadlo HK - doporučuji!

Ještě, ještě! Aneb výlet na Ještěd...

8. července 2011 v 21:26 | Péťa P. Ríová |  Zápisník výletníkův
Dne 5. 7. 2011 se osmičlená expedice vydala vstříc jisté smrti na nejobávanější horu severních Čech, která se podle člena výpravy jmenuje po ještěrkách - Ještěd. K neočekávání veřejnosti zvládli výstup všichni bez úhony a byla jim poskytnuta první pomoc pomocí piva a párku v rohlíku. Dále expedice pokračovala k památníku ledců, kteří neměli takové štěstí a na obávané hoře našli smrt. Po této jistě smutné podívané navštvíili nedalekou větrnou elektrárnu a poté i hrad Grabštejn v domění, že se na něm budou nacházet sexy šermíři - byli však horce sklamáni, na hradě nikoho sexy nenašli. Prohlédly si tedy alespoň krásné interiéry a sebrali inspiraci v dobové módě. Více fotografií (i s popisky) můžete vidět níže....