Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Červen 2011

Jako slepá k houslím :-)

27. června 2011 v 19:17 | Péťa P. Ríová
Tak aby jste jako věděli, že jsem taky ta umělá "umělkyně", ukážu vám jeden ze svých výtvorů :-)



Zaujalo mě: Pan Rudolf Desenský

27. června 2011 v 16:29 | Péťa P. Ríová
Nejprve bych Vás mi né moc početní čtenáři chtěla přivítat v nové rubrice "Se zajetím mě zaujalo", ve které se budu snažit zveřejňovat věci, které přitáhli moji pozornost natolik, že jsem pocítila touhla podělit se o ně s Vámi.

Nadpis prvního dílu je více než příhodný. Pan Desenský je z mého pohledu opravdu Pan, jelikož se jeho "umění" vymyká jakémukoli veřejnému mínění. A protože se i já občas vymykám veřejnému mínění, rozhodla jsem se Vám ho představit.


Pohádka o Pomněnce a Zvoníčkovi

21. června 2011 v 16:47 | Péťa P. Ríová |  Povídky s medvídky
Jedna krátká pohádka, napsaná dnes ve škole... :-)

Když ranní slunce vylezlo na obzor, byla již Pomněnka vzhůru. Připravovala si snídani podle receptu babičky Vrbkové: "Jednu kuličku maliny, trochu medu od lesních včel, kapku nekratu z hluchavky, zamíchat, nalít na kus plástve a hotovo." Věřte, že takovou dobrotu jste jaktě živ nejedli. Pomněnka byla moc hezký mladý skřítek. Měla zrzavé husté kadeře zhruba do půlky zad, očka jasně zelená, tak jako když vyraší mladé kapradí a tvářičku pihatou jako kdyby na ni přes sítko vysypali pyl ze všech kytek co na Bledulkové pasece rostou. A že jich tam roste! Sukýnku jí ušili z květů šípku a halenku spíchli z lístků kopretiny. Její jméno bylo odvozeno od místa, kde se narodila - v pomněnkách na břehu potůčka, který Bledulkovou paseko protéká.

Doufám, že mám GenyThálié...

7. června 2011 v 18:52 | Péťa P. Ríová |  Všední zápisky
Čágo bélo hmyzáci!
Měla bych se stydět že? Téměř měsíc ani písmenko... To víte, je toho teď nějak moc. Poslední měsíc školy, rozbitý notebook, zájmy. Mám holt furt co dělat :-) Ale jsem zpět i se svým užasně otrabným stylem (ne)psaní.
Tento článek bude vlastně jenom o (geny)Tháliích.
Musím říct, že divadlo je vážně užasná věc. Minulý týden jsem 2× navštívila Klicperovo divadlo v Hradci Králové a musím říct, že jsem pokaždé odcházela s obrovským kulturním zážitkem a dojmem, že je právě divadlo to co chci opravdu dělat. První předtavení byl muzikál Ještěři, ze kterého najdete na konci článku písničku. Užasná hra o kontrastu smrti a života, o skutečnosti, že svých snů je potřeba se držet a plnit si je, jinak se z nás stanou outsideři, kteří sou sami sobě k smíchu.
Druhé představení se jmenovalo Jedlíci čokolády a bylo jedním slovem impozantní. Tři trochu vyšinuté sestry ve všedním životě za všedních problémů, například jako je hledání partnera. Ve hře šlo podle mě o uvědomění si, že všechno se dá překonat - ať už chorobný strach z vycházení ven, smutek ze stráty dítěte nebo obezita.
Mezi tím jsem byla ještě v divadle Drak na hereckém workshopu, což mě naprosto uchvátilo. Sympatičtí herci a skvělé prostředí.
Divadlo, divadlo, divadlo... Nejúžasnější věc na světe. A víte vy vůbec kam já zítra jdu? Chystám se udělat talentové zkoušky na ZUŠ Střezinu - obor dramaticko - literární, konkrétně dramatická výchova. Ha! To sem vám vytřela zrak že? Všichni mi povinně budete držet zítra kolem 15:40 palce! Všechny! I ty co nemáte! Kdo má více tělních výběžků, může držet i ty!
Takže nejkrásnější můzo Thálie, přej mi prosím štěstí.
Ádios Amígos! A (geny)Tháliím zdar!