Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Těžký život důchodový, aneb krize důchodového věku

23. března 2011 v 19:57 | Péťa |  Ostatní záležitosti
To musím mít! říkám si pokaždé, když si pročítám katalog tesca. Je tam tolik lákavých slev, že jednomu až oči přechází. Je mi sice téměř sedmdesát-tři let, ale vitalitou předčím leckterého třicátníka. Kouknu se na hodiny a vidím, že je akorát čas vyrazit do boje. Kotlíková s Novákovou již tam určitě budou a opět se ponesou panelákem fámy, že já, Marta Kropáčková, chodím všude pozdě. Vezmu si tedy svůj kabát a jezdící tašku, nazuji si boty a jdu. Vlezu do trolejbusu a hned se musím rozčilovat! Nějakej floutek sedí na mém místě! A nepustí mě sednout! Hlavně, že má kolem několik volných míst, on musí sedět zrvona na tom mém místě. No nic, budu muset stát. Naštěstí to mám jenom dvě zastávky. Ježiši to je strašné, říkám si vcelku nahlas, ale pro sebe, při pohledu na smrkající puberťačku. Naštěstí už vystupuju.

Svou jezdící taškou sejmu několik lidí, co se nacpali ke dvěřím a směle vylézám ven. Ha! Kadrnožková! Baba jedna jedovatá! Onehdá mi sebrala poslední zlevněný mlíko! A jak se nese. "Dobrý den paní Kadrnožková, to máme dnes hezké počasí že?" řeknu, když přijde ke mě. "Ale dobrý den, dobrý den... No jo, krásně je dneska..." odvětí mi, tím jejím milým tonem, že by ji člověk nejraději přetáhl holí. Nedá mi to a musím se zeptat: "Co jste dnes vařila? A co ten váš synovec? Už dostudoval?" Jako by mě to zajímalo, ta baba Kadrnožková se akorát furt vytahuje a myslí si, že nás to všechny baví... "Ale, dneska sem byla doma sama, tak sem si udělala jenom chleba ve vajíčku. A ptáte se na Mirečka? No ještě né, ještě má učení tak na dva roky. Ale až se doučí, bude z něj pan doktor. A bude mi léčit ty moje kyčle. A co ta vaše vnučka? Dobrý?" Ha! Mám jí! Teď jí to natřu.. S úsměvem povídám: "Myslíte Aničku? No bodejť, je teď na nějaké praxi v agronómické laboratoři. Testuje nové léky. Dělá nám jenom radost!" A máš to, babo jedovatá! Společně vstupujeme do tesca. To je zase lidí, nechápu, proč všichni chodí z práce nakupovat zrovna teď, když tu máme důchodovské srazy. Ááá támhle starej Pokornej, dědek. Sotva se belhá, ale když je zlevněná mouka, to je tam vždycky jako první. Co to slyším v rozhlase? PŘEDVÁDĚCÍ NOŽE ZADARMO! Beru nákupní vozík, házím do něj jezdící tašku, zavěšuji hůl a střemhlav pádím k oddělení se zahradním nábydkem. Sem tu první! Hurá! Ani Nováková mě nestihla předběhnout, belhá se s tím svým kolenem až za Kadrnožkovou a Pokorným. A teď sem vám to nandala, To čumíte co? Hrdě kráčím dobýt ostatní regály. Uhněte laskavě, musíte se sem narval tak, že se mezi váma šprajcnu že jo? Marně se snažím prodrat mezi dvěma vozíky postavenými u krajů uličky. Konečně! Téměř olympijským hodem umísťuji o 5,- zlevněné nakládané okurky. Mám jich doma sice plnou špíž, ale určitě se budou hodit. Šup pro rohlíky. "Flák, flák" rozrážím si cestu za pomocí košíku a hole mezi davem zblázněných nakupujících. Vemu si dva rohlíky, no možná tři, kdyby měl Punťa chuť. Punťa je můj dvanáctiletý pejsek neznámé rasy, moc už nevidí a zuby už taky skoro nemá, ale přesto je občas čilý jako rybička. Snad mám všechno, doufám po třetím objetí nákupního domu. Směle se vydám čekat na trolejbus. Cestou smetu ještě několik holoumků. Domů dorážím spokojená a plná energie!

Poznámka autora: Tento článek nemá nikoho poškozovat, právě naopak, měl by rozesmát lidi, kteří tyto důchodce denně potkávají :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 24. března 2011 v 18:19 | Reagovat

Klidně to přiznej, že ti lezou na nervy, mně taky. :-D

2 Jája Jája | Web | 24. března 2011 v 22:33 | Reagovat

Mně nelezou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama