Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Leden 2011

Konec světa očima odborníka

22. ledna 2011 v 17:44 | Péťa |  Všední zápisky
Dneska se podíváme na zoubek konci světa! Jak si ho představuje odborník na téma vzatý jménem Petra Pabišková?

...Nejlepšího člověka hledej mezi těmi, které svět odsuzuje...

Po 21. prosinci odsuzovat nikoho nebude... Bude totiž konec světa.. A víte jak to bude probíhat? Popíšeme si ho od rána až do vaší smrti..

Probudíte se ráno s velmi divným pocitem, že se něco změní. Nasadíte si jako obvykle své červené bačkory připomínající jahodu, políbíte plakát Justina Biebra a odeberete se do koupelny. Když se podíváte do zrcadla, začnete děsně ječet! "Udělal se mi mega beďar!"tyto slova budou provázet váš jekot. Brzy si všimnete bordelu venku. Naši černí spoluobčané si chtěli poslední den v jeich životě přilepšit a rozebrali sochu pana Gočára u fakulty v Hradci. Nedošlo jim bohužel, že pan Gočár je z pískovce a tudíš jim ho ve sběrně nevemou.

A tak to tu chodí!

22. ledna 2011 v 11:49 | Péťa |  Všední zápisky
Lidé by se dali rozdělit na dvě skupiny. První by byla skupina která kritiku nepřijímá, nesnáší, ale zaslouží si jí a druhá kritiku snáší, sice si ji mnohdy nezaslouží, ale je za ní vždycky ráda. Bohužel, nebo možná Bohu dík, té druhé skupiny je mezi blogery minimum.

Je to vlastně zvláštní. Bloger ví, že vy víte, že on ví, že jeho výtvor je úplně děsný, ale stejně se vás snaží přesvědčit, že vy jste úplní magoři, protože se vám jeho umělecké dílo nelíbí.

Nesnáším ty patolízaly, kteří vám do hlavy tlouknou jak jste užasní, ale to jen kvůli tomu, aby jste se podívali na jejich blog. Blila bych z nich.

ohňostroj

Klid, nejhorší smrt je z vyděšení.

21. ledna 2011 v 14:52 | Péťa |  Všední zápisky
Tadý, tadý! Dýchejte, nejhorší je totiž smrt z vyděšení! Rozhodla jsem se vám představit několik přínosných lidí, které jsem potkala v posledních dnech. Jsou to ve směs lidé ze školy , nebo z internátu.

UPOZORNĚNÍ: Lidé se slabým srdcem, astmatici, diabetici a osoby s poruchou srážlivosti krve VSTUP ZAKÁZÁN! Výrobek obsahuje zbytek arašídů a lepku! Než začnete číst, pusťte si hudbu na konci článku, pokud čtete pomalu, pusťte si ji znova.


Těžko říct, takhle z hlavy...

20. ledna 2011 v 21:46 | Péťa |  Všední zápisky
Latexové rukavice, zdánlivě obyčejná věc. Dan a Terka (spolužáci) na to mají ovšem jiný názor! Jejich studie prokázali, že latexové rukavice a resuscitační rouška, které ukradnou z lékárničky své milované spolužačce udělají větší radost než cokoliv jiného. Dají se přeci tak užasně nafouknout přímo na ruce, dají se znich tvarovat různá gesta (fakáč, paroháč) a ta rouška?! No famozní!

Dobře, pomaleji... Gratulujte, konečně jsem prokázala, že do M-ČČK (mládež červeného kříže) patřím! Mému drahému spolužákovi ruka nezmodrala a neodpadla! Hurá, hurá, hurá!

Den jako každý jiný... Dějepis, jako každý jiný. Ehm.. Až tedy na ty latexové rukavice, které byli poté roztrhány a rozesety po celé třídě. Luxus.

Zjistila jsem též, že píšu naprosto strašně! A víte kdo mne zradil? Moje chráněnkyně Moničák, které sem radila dokonce i s designem (zde). Je narozená ve stejný den (akorát o dva roky déle), tudíš se není čemu divit. Je talentovaná po mě, ale nějak se jí ten talent projevuje více, než bych čekala. Její články mají náboj, děj, prostě sou super!

Také jsem dnes nacvičila zhruba prvních 5 tahů v brnkané verzy Nothing else matters (trvalo to něco kolem hodiny). Pokud se mi bude dařit, nahraji to a směle předvědu právě vám.

Jelikož máme večerku budu muset končit, mějte se hradecky a ahoj!

PS: Dnes spím zase sama a chystám pro vás velké překvápko!

Koneč červeného kříže v Hradci :-D

19. ledna 2011 v 18:48 | Péťa |  Všední zápisky
...aneb k událostem minulým, dnešním a budoucím...

Zdravíčko pánové... Tedy.. Zdravíčko dámy... Tedy vlastně... No prostě ahoj! Ráda bych se pochlubila s mým hradeckým životem, který je - jak jinak- velice pestrý a záživný. Na mém vysvědčení budu mít (světe div se) jen tři trojky! Gratulujte mi, Petruška dostala totiž za 2 z chemie (z původní 4-5).

Včera, tedy v úterý 18. 1. 2011 jsem se vydala do centra velkoměsta za kulturní vzdělaností, tedy do divadla (byla jsem nevěrná mému milovanému Drakovi a zašla do Klicperáka). Byla to veliká náhoda, šli jsme na Shakespeara, ovšem až na místě jsme zjistili, že je to moderní a velice uchylná verze. A kdo tam byl? Samozřejmě já s Cermankou (má uchylnější spolužačka :-D). Hezká byla už i cesta tam, kdy jsme se s Terkou dohadovali, kdo kolikrát byl vdaný. Nevím proč, ale rozesmála jí zejména hláška: "To já sem vdaná už asi čtyřikrát, ve školce sem byla sex-bomba a to bylo také poslední období, kdy sem byla žádaná". Dojeli jsme bez újmy na zdraví na zastávku u Velkého náměstí a vlítli jsme do divadla. Co bylo opravdu vtipné? Všichni přišli upravení v krádrech, jenom naše skupina (+pár nešťastníků) přišlo v džínách. Aby jste rozuměli nejsme kulturní hovada jak by se na první pohled mohlo zdát, ale o divadle jsme nevěděli. Celé představení se na mě díval pan vychovatel Lánský a sledoval mé reakce na ty uchylárny (např. dlouhý strom mezi nohama jednoho z herců, chlápek v sexy přiléhavém růžovém oblečku, debata, kde v každé větě bylo "vnik do ní" atd.). Když jsme vyšli ven, konstatoval, že začínám být zvrhlá (opět).


Fotografování, to je věc!

17. ledna 2011 v 18:02 | Péťa |  Foto (s) grafy
"Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo." William Shakespear

Zdravíčko mí milí, mladí, krásní a celkově užasní čtenáři. Už dlouho jsem Vám neukázala trochu z mého fotografického prostředí. Tudíš... JE TO TU! Většina z těchto "skvostů" je z mého archivu, ale snad se Vám budou líbit :-).

Jen tak mimochodem, založila jsem si DeviantArt, najdete mně pod přezdívkou Phantanasei.

p

Chci být krásná, oblíbená a blbá :-)

16. ledna 2011 v 12:08 | Péťa |  Všední zápisky

Muhehé, petrushky-blogik se vrátil! Muhehehe :-D


Ano, už je tomu tak, vaše PetrushQa se vrátila :-D Lol, né sorry, vtip... Já vím, blbý vtip... Ale nemohu si pomoci. Zrovna teď mám příležitost se tolik proslavit, být tolik dokonalá, žádaná, krásná, blbá až mně to svádí :-D O čem to tu žvatlám? Vy to ještě nevíte? Fakt ne?

Krásná.cz to je oč tu běží! Kupa zmutovaných malých pipinek, které se nás budou snažit sežrat. Válka!

Moc se mi líbí články, které už o tomto tématu vyšli. Např. ZDE (odkazuje na ostatní zajímavé články).

Jsem celá nevrlá z toho, že nemám v šatníku doporučované věci. Hlavně bílá tanga, po těch sem vždy toužila. Značková kabelka, bože, jak mi to chybí. A co teprve DLOUHÝ ŠÁTEK?! Cítím se méněcenná :-( Též řeším už dlouho problém, jestli mému idolovi z 6.C, kterého na chodbě ani nepozdravím a v životě sem s ním nemluvila mám dát své číslo. Božínku, já nešťastná, co budu dělat? Vždy sem měla problémy držet tajemství, sem prostě taková děsná drbna, ale s novým článkem, který sem tam našla už nebudu mít problém. Ufffinky :P... A co teprve jak se s kámoškou zabavit, když už nemáme prachy? S tím sem též měla vždy problémy, nedokážu si představit že bych s Luckou, Terkou nebo Pipi dělala něco jiného než nakupovala a chodila do kina.

Zápisek z hradecké ZOO...

13. ledna 2011 v 21:05 | Péťa |  Všední zápisky
"Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, s kterou se odvažujete být sám sebou." Crane

Tento den se tváří jako každý jiný, ale zas tak jiný není. I když jak se to vezme. Zapadá do posledního týdne, který je ve jménu špatné nálady. Hodně špatné nálady.

Sem sobec. Děsný sobec..

Furt si na něco stěžuju. Myslím si, že jsou všichni proti mně, teda né všichni, třeba má spolubydlící Lucka, nebo moje pravá uchylná ruka Terka Cermanka, ti jsou super, příjde mi, že mi jako jedni z mála rozumí. Sem fakt děsná... Kolem jezdí sanitky a třeba ti lidé v ní umírají, ale já tu sedím jako hromádka neštěstí a jenom se lituju. K čertu s lítostí...

Ve škole nuda, keci, keci, keci... Hnus... Nehezčí na dnešním dni byl asi citát z bídníků: "Nebojme se nikdy zlodějů a vrahů. Jsou to jen vnější drobná nebezpečí. Obávejme se sebe samých. Mysleme jen na to, co hrozí naší duši.". Začala jsem mít uchylku, a podtrhávám si hezké citáty v knížkách. Také se mi líbila věta: "Mám vlastní filozofii."

Před chvílí jsem se vrátila s organizační schůzky naší 10. výchovné skupiny. Stále to samé. Prý začínám být zvrhlá. Ale můžu snad za to, že je to tu jak ve vězení? Že mně ten pokoj deptá? Že je to tu strašidelné? Jako v němocnici? Hnus...

Prach je utřený, po pánech dělnících vysáto, kytka zalitá...

Štve mě to... Furt nám na intru rvou do hlavy jak je důležité aby jsme se cítili psychicky v pohodě, jak je důlěžité relaxovat, odpočívat, ale jak mám k sakru odpočívat v tomhle debilně hnusnym pokoji? Je to krásný jak osina v zadku... Takže hnus.. Ble...

Poslouchám Bryana Adamse, takže na mně jde krize... Hlavně si nesmím pustit snuff od slipknotů, a She speak od mého super spolužáka Dana, jinak mně to složí... Uf, dýchej...

Snad alespoň jednu kladnou větu přihodím. Včera byl ve škole den otevřených dvěří. Cítila jsem se jako zvíře v ZOO, a tak sem dostala o informatiku nápad, že si rozdáme role zvířátek. Já jsem byla ovečka, Dan byl žirafák, Nelly byla opička, Mirka byla koza z liberecké zoo a Denisa byla bloud, vembloud :-). Na můj počítač přišla cedule s nápisem: "Vstup 20,-" a "(ne)KRMTE ZVÍŘATA". Naše paní profesorka vždy, když přišli rodiče s jejich ratolestmi zvolala: "Nekrmit a usmívat!". Tak alespoň něco z mého života...

Mějte se hradecky a nazdárek :-)

Slečna Paranoia

9. ledna 2011 v 9:46 | Péťa |  Všední zápisky
V jednom království zvaném Fantazie žila jedna mladá a chytrá slečinka, které všichni říkali Paranoia. Narodila se do obyčejné rodiny, její tatínek byl podnikatel a maminka šila pro ostatní obyvatele Fantazie oblečení. Měla moc ráda zvířátka. Její babička, u které se svou rodinou několik let bydlela měla slepice, kachny, krůty, býka, prasátka, králíky, kočku a tolik svoucného neměckého ovčáka.

paranoia

Paranoia rostla bez nějakých obtíží. Začala chodit do školy, ve které byla velice dobrá, akorát paní učitelky měli pocit, že moc povídá a tak dostala ve druhé třídě napomenutí třídní učitelky. Ve třetí třídě chytla na ulici v Fantazii bacila, ze kterého se vyklubala nemoc zvaná meningitida C. Páni doktoři říkali, že kdyby nebyla tak ochotná bojovat a kdyby jí do nemocnice přivezli o několik hodin déle, její příběh by skončil.

Měla spoustu kamarádů, některé lepší, jiné horší, ale všechny měla ráda a všem bezmezně věřila. Na internetu se seznámila s hafem lidí, například s jejím virtuálním tatínkem, se kterým se bavila strašně dlouho, a který se jí už asi pět let neozval, s bláznem do vláčků, který byl vždycky tak milý, se slečnou, se kterou si chtěla založit stáj a s klukem, na kterého zpočátku nebyla vůbec hodná a provedla mu strašně ošklivou věc, ale postupem času si k němu našla cestu a stala se na něm doslova závislá.

Výkřik zamilovaného blázna

7. ledna 2011 v 20:32 | Péťa |  Všední zápisky
Včerejšek a dnešek byl, ehm, jak to říct.. Zvláštní... Zjistila jsem, že nemůžu pít kafe, protože mi je po něm zle, každé ráno sem měla blbou náladu, která se během dne chvílema změnila, ale nevelkou chvíli poté se zase vrátila do své polohy, tedy sem byla zase nepříjemná. Včerejšek byl vcelku super, začínám objevovat opravdové plusy internátu. Terka (moje super spolužačka) mi ukázala písničku, která je tak neskutečně procítěná, že to snad ani není možné. V důsledku ní, sem byla na pokraji deprese, což se u mně často nestává. Dneska o matiku mně napadl rým a složila jsem svojí první básničku v životě (to mi připomíná, že jsem ve čtvrtek udělala asi svojí první nebo druhou stojku v životě). No, tedy.. Básničku... Spíše je to taková volná poezie :-D. Než začnete číst pusťte si písničku, kterou přikládám na konec článku.


Málo platný...

1. ledna 2011 v 12:28 | Péťa |  Všední zápisky
Milí přátelé, rok 2010 je definitivně minulostí. Někteří z nás včera jistě oslavovali. Vybouchali jste jistě pár tisíc do vzduchu, vypili co ste doma našli a zbyli z toho jen ulámané části těl, plné záchytky, na mol opilé děti, několik tragicky zahynulých, vyplašení koně, psy a jiná zvířata.

Byl to ale vskutku hezký rok. Potkala jsem mnoho zajímavých lidí, kteří mi do života vdechli jakýsi smysl a nadšení, utvořili nové zájmy a koníčky a někteří i zformovali nové závisloti a životní cíle. Na jiné lidi jsem si vypěstovala alergii. Je to ale opravdu tvrdá alergie, občas se dostavují i potíže ve stylu pocitu na zvracení, svědění po celém těle, nekontrolovatelné pocity, že dotyčnému chcete jednu vrazit. Naštěstí mohu říct, že těchto lidí je oproti těch prvních menšina.

O hodně dobrých lidí jsme přišli, ale doufejme, že se na nás z hora dívají a čekají na nás.

Jak se strávila Silvestr? Velice svoucně. Byli jsme u známích, celý večer jsme jedli, pili a debatovali. Jen pro upřesnění já pila celý večer jen kolču, čaj a na novoroční přípitek sem pojala za své rychlé špunty. A ani mi to nevadilo. Zhruba tak kolem půl druhé jsme zavítali na místní diskotéku. I když disco zrovna nemusím, bylo to vcelku fajn, docela sem ze sebe vymlátila zlost a lítost, která se v mých myšlenkových pochodech urodily.

Je asi slušné, vám popřát hodně štěstí, zdraví, lásky, úspěchů a celkově všechno co si jen budete přát (zbytek přání ZDE, odstavec 6, řádek 3).

Mějte se hradecky a přežijte to ve zdraví! :-)

PS: Silvestr byl přínosný alespoň v tom, že mi můj milý strýček pustil nové CD Kabátů. Je fakt super :-)