Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Prosinec 2010

Písmenkování

30. prosince 2010 v 11:13 | Péťa
Na žádost šéfika (Lucky :-D) jsem se vám rozhodla o sobě říci něco dalšího. Tentokrát písmenko L! Tento článek vznikal asi dva týdny, nebylo to opravdu těžké.

1. Lampa = má srdeční písnička, snad nejoblíbenější píseň co na světe existuje, hlavně Pipi ví, co vyvádím, když se mi nečí podání této užasné písničky nelíbí :-D (přípisuji o týden později: Ode dneška má pro mě Lampa ještě větší cenu než kdy dříve. Její skladatel bohužel zemřel. Doufám, že tam nahoře složí ještě několik takových užasných písniček a až tam jednoho dne dojdu za ním, všechny nám je zahraje. Smrt každého člověka bolí, ale smrt skladatelů těchto skvostů bolí o mnoho víc.)
2. Londýn = moc krásné město, tak ráda bych se tam vrátila :-)
3. (hudební) Láska hradecká = můj zatím nejhezčí rozpracovaný projekt
4. Louka, les = užasná místa pro vyjíždky nebo procházky se psem, jsou tolik inspirativní..
5. Laskavá, Líná = řiká Mája :-D


Pro ukázku a vzdání česti zesnulému Oldovi Krejbichovi (viz bod č. 1).

Nemáte tušení proč je havran jako psací stůl?

30. prosince 2010 v 10:52 | Péťa |  Všední zápisky
Je ráno, velmi studené ráno a já sedím u notebooku s šálkem pilšaveru. Uplkuchen nemám, ten napeče Mája (najdete ho zde), takže jestli mně potkáte o několik cm menší nedivte se. Pilšaver je vskutku svoucný nápoj, doporučuji ochutnat :-).

Nejprve bych chtěla vyjádřit několika slovy včerejšek. S Pipi (viz zde) sme vyrazily na náš první soukromí výlet vlakem! Sice jenom do Litoměřic, ale i tak to bylo hezké. Po dlouhé době sem jela vlakem na druhou stranu, než obvykle jezdím do Hradce. Bylo to vzrušující :-D. Hlavní důvod kvůli kterému jsme tam jeli byly boty a peněženka. Boty nebyli k sehnání ani po prohlédnutí třetího obchodu, ale peněženka? Na tu jsme šli najisto! A pořádili jsme. Sice má Pipi úplně stejnou peněženku jako já, ale odpustím jí to. Přece bych nedopustila, aby měla peněženku s růžovými pruhy! Dále jsme šli najisto téměř "vykrást" papírnictví. Dělala jsem oslíka a svoucně jsem Pipiin snad tunový náklad nosila od regálu k regálu :-D. V jezdeckých potřebách sme nepochodili a podobné to bylo i ve zvěrimexu. Následovalo půl hodinové čekání na nádraží a poté cesta zpět směrem na svit.

Fotografování a zkrocení zmrzlé ženy :-D

29. prosince 2010 v 10:32 | Péťa |  Foto (s) grafy
Dobré ráno mí milí mrazíčci :-D Venku je opravdu zima co? Včera byla též taková. Brrrr...

Dne 28. prosince, roku 2010 jsem zkrotila zmrzlou ženu! Ano, vím... Jsem borec, nemusíte mně všichni chválit. Pipi (viz zde a zde) se konečně rozhoupala a svolila, že jí můžu nafotit.

Bylo to vskutku humorné. Cesta autobusem s kytarou na zádech (rekvizita) byla přímo vraždící. Také prskavky, které jsme nakoupily a pak ani nespotřebovaly...

Z tří hodinového focení se stalo focení hodinové + dvě hodiny sezení, debatování, jedení a pití v Pražáku. Výsledek této akce můžete posoudit sami...

Přijmu malíře pokojů! Zn.: spěchá

28. prosince 2010 v 22:46 | Péťa |  Všední zápisky
Jsem zoufalá, nutně potřebuji někoho kdo má doma alespoň zásobu vodovek a umí je používat. Je to téměř neúnosné. Pobyt na intru v mém kutlochu se rovná týdenímu pobytu v nemocnici. Vše je bílé. Kam se koukneš bílá. Nebo zelené dřevo. Občas pro změnu se dřevová zelená střídá s obyčejnou dřevovou. Takže změna žádná.

Začala jsem řešit. Přeci nestrávím tolik času v takovém depresivním prostředí. První pokus zpříjemnit si nemocniční areál byl zoufalý. Vytvořila jsem spešl nástěnky. Mojí + ještě nástěnku mé spolubydlící. Spoustu barevných papírů, skotské vlajky, zvířátka... Dokonce i dveře jsme jakš-takš polepili fotkama.

Stále žádná změna! Dobře, lapač snů a kytka (která nám chcípla). Furt nic... Zoufalství...

Nápad! Hodiny, kalendář, keramická vlajka skotska! Aby jste rozuměli... Hodiny dostanu k pozdnímu Ježichovi. Vybrala sem si jedny užasné u paní Pilbauerové ve stříbrnictví ve Štětí. Kalendář je též pozdní dárek, který mi Ježich zapoměl dát, protože zapoměl, že ho má, nebo mu zapadl asi za postel. Nevím... Každopádně jsou v něm fotky, které přímo řvou mytologií a kelty. A vlajku sem si vyrobila. Ještě jí musím naglazovat.

Ale stále nic moc. Vymyslela jsem to! Plakáty! Ale je tu problém, nemůžeme je lepit izolepou. Jak teď? Martin (viz článek se slohovkou) mi poradil skvělou věc. Existuje taká hmota, vypadá to jak žvejky, kterou prodávají v papírnictví ve formě jakýchsi čtverečků. Nedělají fleky, nestrhávají omýtku a drží! Takže je vyřešíno. Vlastně ne... Moje spolubydlící jsou dost odlišné a kapely co se líbí mně se nelíbí jim. Až teda na NAVOSTRO, ale to zatím plakáty nemá. Bohužel.

Takže řešení? Najmu si malíře pokojů, nebo si budu čmárat vodovkama. Sice mně z intru asi vyhodí a já si budu muset hledat bydlení někde v Hradci, ale mám to docela vymyšlené. Zalezu si do viaduktu na Eliščině nábřeží, alespoň tam nebude foukat.

To je asi vše co bych chtěla říct... Mějte se hradecky! Čabas :-)

Ano, i já sem byla mladá :-D

26. prosince 2010 v 20:07 | Péťa

POZOR! Přísný zákaz pro Agrrr číst si tento článek! Poslala by na mně streptokočky!

Tak aby jste věděli, že su frajer, rozhodla jsem se vložit několik fotek z mého mládí, respektivě puberty, za kterou se stydím, ale můžete se pobavit jaká sem byla (možná ještě stále jsem) blbá a doslova dementní! Lidé se slabší povahou (a hlavně Agrrr) nerozklikávat, mohlo by vás klepnout!

Úvodem bych chtěla říci, že tento článek, je varování pro všechny mladé slečny, že cesta přes emo, scene, barbie a podobné nesmyslné styly nevede k úznání. Budete maximálně za debily jak já :-)

Za fotky se opravdu stydím, ale chtěla sem vám dopřát ten pohled. Doufám, že z toho nebudete mít trauma... Foto je ve směs z mobilu, tak omluvte kvalitu...

Prskavkování :-)

23. prosince 2010 v 18:14 | Péťa |  Foto (s) grafy
Dnes jsem chytla infantilní náladu, vzala prskavky a šla si hrát. Napadla mě věc, kterou sem chtěla udělat již dlouho. Vzala jsem popelnici (říkejme tomu stativ), nastavila na foťáku dlouhý čas, postavila bráchu ke spoušti a šla si kreslit prskavkou. Výsledek posuďte sami...

Vánoční přání

23. prosince 2010 v 16:31 | Péťa |  Ostatní záležitosti
Drazí přátelé, kamarádi, čtenáři...
Rok 2010 je téměř za námi, čekají nás Vánoce a poté nový rok. V tomto článku bych ráda zhodnotila uplynulé období a popřála vám.

Rok 2010 byl pro mně rokem změn. Odešla jsem ze své milované základní školy a přešla na školu střední. Změna to byla opravdu ostrá. Dnes již mohu v klidu říct, že jsem se s novým prostředním zžila a jsem s ním opravdu spokojená.

Zjistila jsem, že všechno jde a je jen na nás jestli chceme. Toto tvrzení mi dokázala kobyla Něžná, kterou jsem měla tu čest jezdit od ledna do srpna ale i za tuto krátkou dobu mi ukázala jak může být koňské srdce obětavé. Přes její problémy s nohama byla vždy schopná prohnat se po louce a ještě mně při tom shodit. Opravdu bych jí chtěla poděkovat, je můj vzor.


Pečení, pečení :-D

23. prosince 2010 v 15:43 | Péťa |  Všední zápisky
Zdravíčko! Tak aby jste věděli, že nejsu žádný béčko napekla sem vám perníčky. O tom, že se mi první válka nepovedla a putovala zvířátkům do lesa, se více zmiňovat nebudu, ale to, že zbytek byl už velmi povedený vám řeknu velmi ráda! :-D

Nevěříte? Věřte! Jsem frajerka, a tak sem hodím i fotku.

Jo, NAVOSTRO! Překvápko co? Ale nebojte, nepekla jsem jen písmenka, bylo hodně kytarek, houslových klíčů, žirafek, jezevčíků, koníků, krav, stromečků a zvonečků.

Za poživatelnost neručím, takže vám doporučuji nechutnat mé vele dílo.

Dvojitý zásah, bang!

15. prosince 2010 v 15:00 | Péťa
Zdravíčko :D Jelikož byla žádost na dvě písmenka, udělám dvojitý zásah! P a S, luxusní písmenka! Jdem na to?!

P

1. Petra= moje jméno ne?
2. Postel= mé oblíbené místo do kterého se strašně ráda vracím :-D
3. Pipi= jedna zrzavá věc :D
4. Prosenchym= tahle ta věc, mi zaručila dvojku z písemky
5. Pokoj 315= můj momentální životní prostor

S

1. Sporran= část tradičního skotského oděvu
2. Sam= můj pes ♥
3. Svěrák+ Smoljak= úžasní autoři :-)
4. Sníh= vyvolává ve mně záchvaty dětinské nálady
5. Skopec= mé úžasně záporné znamení :-) jak já toho trvdohlavého kluka miluju :-D

It was amazing!

11. prosince 2010 v 12:36 | Péťa |  Hudební záležitosti
"Dej každému dni příležitost, aby se stal nejkrásnějším dnem tvého života." Mark Twain

Včera jsem šanci poskytla. A šance se pozitivně proměnila! Wau! Byl to nářez!  O čem to tu žvatlám? O úžasném dni 10. prosinci 2010. Nejen to, že asi dostanu první jedničku z chemie, ale byla sem na úžasném koncerte. Jak by řekl skot "It was amazing!". Kdo koncertoval? Dvě, leč vcelku zajímavé, ale nepodstatné kapely (Votchi a Blue Rocket), jedna úžasná nezapomenutelná kapela NAVOSTRO a úžasný Ken Hensley se svou kapelou :-).


Písmenková válka!

9. prosince 2010 v 19:57 | Péťa
Čágo bélo šílenci! Mám pro vás super věc, odkoukala jsem to od jednoho blogu, už bohužel nevím od jakého :-(. Takže o co jde?

Vy mi do komentářů napíšete písmenko a já od něj budu muset napsat 5 slov, která mně vystihují nebo pro mně mají nějakou podstatu. Super ne? (Prosím, odpusťte si písmenka typu Q, Y, X apod. děkuji :D)

A aby to nebylo moc trapné, zeptala jsem se mé spolubydlící Lucky a ta mi vybrala písmenko K.

1. Kytara= moje nejvěrnější, nejkrásnější a jediná láska ♥

2. Konečné řešení= úžasná písnička od NAVOSTRO, z jejich druhéh alba Just navostro, které stojí za poslechnutí

3. Koně= úžasná zvířata, miluju je :-)

4. Kafe= poslední dobou nedílná součást mého studentského života (spolu s kvalitním sypaným čajem, střídám to..)

5. Kilt= nejkrásnější mužský oděv ♥ 

Uffff, abych pravdu řekla nebylo to vůbec lehké. Takže vzhůru do toho!

Premiéra filmu "Santa Zabiják"

9. prosince 2010 v 16:04 | Péťa |  Ostatní záležitosti
Tramtadááá, tadadada, tramtadáááá, tadadá, tadadadááá....

Premiéra dlouho očekávaného filmu je tu! Od význačné režisérky Petry Pabiškové! Vystupují tam hvězy jako např. Lucka Ďopanová, Markéta Kokinová, Lera Beloglazová, Mirka Pánková, točil profesionální kameraman Káťa Skalská a osvětlovat mistr svého oboru Samantha Klaubenschalková!

Ano ano! Natočili jsme intrácký mini film :D Tady je...


PITVÁÁÁÁ. muhehe :P

8. prosince 2010 v 23:36 | Péťa |  Všední zápisky
První pitva! Pocity? Jako u řezníka :-D

V úterý, 7. 12. 2010 jsme měli první pitvu! Bylo to vážně skvělé. Našemu panu profesorovi nebylo zrovna nejlépe, nechtěl moc mluvit, tak nás vzal na pitevnu. Poprvé! Proběhlo to suprově. Posedali jsme si kolem, on přinesl mrtvého psa v pytli. Byl to ridgeback. Děsně vyhublí. Prófa udělal fixační řezy (tj. řezy na končetinách, posléze vykloubení předních i zadních běhů, tak aby se zvíře při pitvě nklátilo na jednu či druhou stranu) a pomalu rozřízl kůži. Odstranil kůži z prostor, kde jsme nadále pracovali. Opatrně se dostal až do dutiny břišní, kde na nás vykoukla střeva. Ukázali jsme si tenké, tlusté a slepé střevo, ledviny, játra, slezinu,slinivku břišní a dvanáctník. Poté odstranil hrudní kost, aby se dostal i do dutiny hrudní. Poté vypreparoval část trávicícího a dýchací ústojí, takže jsme viděli vše od jazyka a až po plíce (tj. jazyk, hltan, hrtan, jícen, průdušnici, průdušky, plíce). Pak už jsme museli končit.

Některé mé spolužačky byli vcelku zelené, ale mně to přišlo jako u řezníka, nebo jako když táta kuchá prase, či tak něco.

Bylo to vážně super, a už se těším na další :-)

Štěstí, zdraví, pokoj svatý

2. prosince 2010 v 17:15 | Péťa |  Všední zápisky
Návod k použití: Před čtením článku si pusťte písničku, která je dole, za jejího chodu čtěte!

Tak přesně tento nadpis, platí tak hezky na náš intr, až se musím smát. Myslela jsem, že vánoční horečku mají jen maminky u pečení cukroví, uklízení, vaření, praní, zdobení a obstarávání vánoční pohody. Omyl! Chytá to i internátní vychovatele.

Dnes si pokojně přijdu ze školy s blaženým úsměvem na rtech a Baťovím papírovým hotelem (písnička) v uších, ovšem při odčipování příchodu a vkročení do dveří se mi na ústech vykouzlil smích. Tu výcha (vychovatelka) s keramickými dekoracemi, tu do mně vrazí druhá s papírovími andělíčky, o kus dál mně málem sejme ředitelka s vánočními koulemi. Všude nějaké dekorace. Papír, dřevo, keramika, sklo, plast, prostě vše. Jedna přes druhou ječí, kam to má dát, nebo že jí něco chybí. Příjde vám to asi jako banalita, ale bylo to přesně jako v amerických filmech. Vánoční schon a zdobení. Ještě k tomu ten pocit, že jste právě přišli z venku a dýchlo na vás teplo "domácího krbu". Prostě krása, akorát chyběla vůně cukroví a purpury, ale myslím, že i to se časem dodělá.