Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Slohová práce - Vyprávění

21. listopadu 2010 v 16:27 | Péťa
Dlouho jsem přemýšlela, co napsat na téma "Jako ten den, jsem se ještě nikdy nebála", až mně napadlo převyprávět a domyslet si historku mého kamaráda a známého Martina. Převedla jsem ji do první osoby a předělala trošku postavy. Snad se bude líbit :)

p
Na ten den si velmi dobře pamatuji. Byl to slunečný srpnový den, na nebi ani mráček, sem tam zavál vítr. Moji kamarádi Mája, Pipi, Martin, Filip, můj pes Sam a já jsme se rozhodli navštívit krásnou zříceninu Hrádek, stojící nedaleko od nás a tam také přespat. Pipi a Martin vyrazili již ráno, cestou jsem se připojila já s mým psem, Filip a Mája.

Šlo se velmi pěkně, hned na prvním poli jsme zahlédli stádo srnek, které Sam svým štěkotem hned vyplašil. Filip nás celou cestu bavil historkami z divadelního prostředí a Martin je vždy okořenil špetkou ironie. Pipi a Mája byli dnes o poznání tiší, než obvykle a jenom se uculovali. Sam samou radostí, že mohl jít s námi, celou cestu výjimečně poslouchal. Na rozlehlých lukách jsme viděli spoustu zvířat. Šli jsme kolem pastvin s koňmi, po silnici, po lukách, chvíli lesem, chvíli zase polní cestou. Zhruba v půli cesty Mája dostal nápad, že si budeme zpívat do kroku. Já a Filip jsme se hned s radostí přidali. Martin a Pipi jenom skepticky přihlíželi, ale nakonec neodolali. Někdy jsme vypadali a zněli vážně humorně. Každý jsme zpívali v úplně jiné tónině, ale nikomu to očividně nevadilo. Martin a já jsme s sebou měli fotoaparáty a se zaujetím jsme si vše fotografovali. Nejvíce se mi líbila fotka, kde jsme všichni vyfoceni u pomníku, který jsme cestou objevili.


                Po cestě plné smíchu a s bolavýma nohama jsme došli na Hrádek. Nebyla ještě ani tma a tak jsme si v klidu mohli připravit spaní a nanosit dříví na oheň. Spolu s námi, se tam chystala spát i jiná skupina lidí. Byli velmi sympatičtí a tam jsme se dohodli, že uděláme jedno společné ohniště. Bylo tedy i snazší sehnat dřevo. K večeři jsme si přinesli buřty, které jsme si nad připraveným ohněm opekli. Tomáš, kterému říkali Hájíček, z druhé skupiny měl s sebou kytaru. Bylo to vážně skvělé, úplná romantika- plápolající oheň, skvělí lidé a kamarádi, zpěv, kytara a k tomu nádherné prostředí zříceniny.

Najednou nás znepokojil štěkot Sama. Všichni jsme se otočili a Pipi začala ječet: "Tam někdo je!". Ukazovala na věž. Skutečně i já jsem zpozorovala obrys nějaké postavy, která vypadala jako žena. "Skáče dolů!" zakřičel Hájíček a rozběhl se k místu, kde by měla dívka dopadnout. Spolu s ním, jsme běželi k místu i mi. Když jsme doběhli, nic tam nebylo. "To není možné, přece jsme to viděli všichni, nikam jinam nemohla dopadnout!" vrtalo hlavou Martinovi a my všichni s ním souhlasili. Sam stále štěkal, ale už ne směrem k věži, ale směrem za mne. Otočila jsem se. "Můj Bože!" vykřikla jsem, když jsem viděla bělavou a prosvítající postavu, jak mizí v hradbách.
"Byl to duch" vyslovila a přitom zbledla Pipi. Tedy nejenom Pipi, my všichni jsme byli bledí strachy. Odešli jsme k ohništi, já pro jistotu přivázala Sama ke kůlu, aby náhodou v noci neutekl. Ještě chvíli jsme si všichni povídali o tom, co všichni viděli. Martin, který se záhadami zabývá, uznal, že sever Čech, kde se zřícenina nachází, je strašidly přímo prošpikován. Raději jsme všichni rychle usnuli

"Dobré ráno" ozvalo se z Májových úst, když sem otevřela oči. Téměř všichni až na Filipa byli již vzhůru. "Dobré ráno" pozdravila jsem Máju i ostatní. "Včerejšek se mi jen zdál, nebo se to opravdu stalo?" zeptala jsem se opatrně. Všichni potvrdili, že to sen nebyl. Když přišel místní tramp, který se o hrad staral, řekl nám, že nejsme jediní, kteří ducha viděli a že i on, se s ním několikrát setkal. Mohu říct, že na hradě, zvlášť na tomto, už nikdy spát nebudu. Jako tehdy, jsem se ještě nikdy nebála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 apostrophe apostrophe | Web | 21. listopadu 2010 v 16:34 | Reagovat

zadaná témata slohovek člověka strašně omezují. je to škoda. tvá slohovka je ale povedená!

2 pavel pavel | Web | 29. listopadu 2010 v 9:27 | Reagovat

hezké vyprávění... pokud každý večer skáče ten duch z věže, je divné že si už někdo ten Hrádek nepronajal a nevybírá tam vstupné :-D

3 plus sizes cocktail dresses plus sizes cocktail dresses | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 6:31 | Reagovat

Thank you for this, it is actually fantastic to encounter a webpage that really delivers very good information and facts instead of posting worthless junk.
http://www.askdresses.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama