Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Lidi kolem jako postavy v příběhu...

5. listopadu 2010 v 13:49 | Péťa |  Všední zápisky
Někdy přemýšlím, jak sou na tom lidi kolem mě. Baví mně domýšlet si příběhy od kud právě jdou, nebo proč tak pospíchají. Je to svým způsobem vzrušující. Co třeba paní s pláčíčím chlapečkem? Utíká před ničím? Bouchl se snad ten chlapeček? Nebo mu ta paní jenom nechtěla koupit hračku? Vždyť to může být i nějaký unosce a chlapeček pláče, protože chce k mamince. Nebo ten pán přes uličku. Jede snad za svou manželkou? Těší se na ní? Nebo jede za svou nemocnou maminkou? Je sám, má děti? A co paní vedle mě. Čte Brigh, takže asi studuje a právě se učí na Angličtinu. Nebo je to učitelka, která si připravuje učení na příští týden.

Je zvláštní přemýšlet o ostatních lidech.

Je pátek, já jedu vlakem domů, právě sem v nějaké malé vesničce, pravděpodobně blízko Poděbrad. V Lysé n. L. přestoupím a pak jedu přímo do Štětí, tam se sejdu s Pipi a půjdeme pokecat. A pak za mládežníkama červené kříže :) Dnes budeme řešit soustředění, na které se už moc těším.

V sobotu půjdu se Samem ven, nacvíčíme možná nějakej novej tríček. A hlavně budu relaxovat. Večer se budu učit chemii, biologiie a když se mi bude chtít tak aji latinu.

A v něděli? V neděli si sbalím, dojdu se psem ven a vzhůru zpět do Hradce.

Už mně nenapadá co vám říct, takže ahoj a po dlouhé době připojuji písničku :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 agrrr agrrr | Web | 7. listopadu 2010 v 15:54 | Reagovat

Popravdě nad lidmi moc nepřemýšlím. Já si domýšlím příběhy k věcem a zvířatům. K padajícímu list. Ke kytce která roste na neobvyklém místě. K botě ležící uprostřed vozovky... a tak různě. Lidi mě ale nijak nefascinují...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama