Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Listopad 2010

Jen skrze krásu si člověk hledá cestu do Hradce Králové :)

30. listopadu 2010 v 17:39 | Péťa |  Foto (s) grafy
Zdravíčko :) Moc ráda bych vám v tomto článku napsala něco o Hradci, co jsem poslední dobou dělala a pak bych moc ráda přidala několik fotek z minulého týdne.

Ve škole začalo druhé čtvrtletí, známkami se raději chlubit nebudu, protože bych se za ně musela stydět. Pojďme si tedy povědět něco hezčího :-). Minulý týden jsem měla v Hradci foťák a ve středu, kdy jsem měla kratší vyučování, jsem se rozhodla jít fotit. Prošla jsem staré náměstí asi dvakrát a udělala spoustu fotek. Bohužel bylo blbé počasí a povedlo se jich jen pár. Stavila jsem se i v Modrém ateliéru kde jsem si koupila užasnou tartanovou (tartan= pestrý skotský vzor, můžeme ho vidět např. na kiltech) stuhu na vánoční dárky. Super, stuhu už mám, teď jenom ty dárky :-D. Byla jsem se podívat i na labutě, které mně chtěli sníst, protože jsem měla málo rohlíků. Další den jsem se rozhodla, že s mojí spolubydlící a několika dětma z intu vyrazíme do přírodovědného centra. Bylo to vážně super. Měla sem na ruce vakoveverku a chameleona.
O víkendu jsem byla na VIP soustředění členů místní skupiny M-ČČK Štětí, super vydařená akce :-).


Slohová práce - Vyprávění

21. listopadu 2010 v 16:27 | Péťa
Dlouho jsem přemýšlela, co napsat na téma "Jako ten den, jsem se ještě nikdy nebála", až mně napadlo převyprávět a domyslet si historku mého kamaráda a známého Martina. Převedla jsem ji do první osoby a předělala trošku postavy. Snad se bude líbit :)

p
Na ten den si velmi dobře pamatuji. Byl to slunečný srpnový den, na nebi ani mráček, sem tam zavál vítr. Moji kamarádi Mája, Pipi, Martin, Filip, můj pes Sam a já jsme se rozhodli navštívit krásnou zříceninu Hrádek, stojící nedaleko od nás a tam také přespat. Pipi a Martin vyrazili již ráno, cestou jsem se připojila já s mým psem, Filip a Mája.

Šlo se velmi pěkně, hned na prvním poli jsme zahlédli stádo srnek, které Sam svým štěkotem hned vyplašil. Filip nás celou cestu bavil historkami z divadelního prostředí a Martin je vždy okořenil špetkou ironie. Pipi a Mája byli dnes o poznání tiší, než obvykle a jenom se uculovali. Sam samou radostí, že mohl jít s námi, celou cestu výjimečně poslouchal. Na rozlehlých lukách jsme viděli spoustu zvířat. Šli jsme kolem pastvin s koňmi, po silnici, po lukách, chvíli lesem, chvíli zase polní cestou. Zhruba v půli cesty Mája dostal nápad, že si budeme zpívat do kroku. Já a Filip jsme se hned s radostí přidali. Martin a Pipi jenom skepticky přihlíželi, ale nakonec neodolali. Někdy jsme vypadali a zněli vážně humorně. Každý jsme zpívali v úplně jiné tónině, ale nikomu to očividně nevadilo. Martin a já jsme s sebou měli fotoaparáty a se zaujetím jsme si vše fotografovali. Nejvíce se mi líbila fotka, kde jsme všichni vyfoceni u pomníku, který jsme cestou objevili.


Jak znehybnit krávu nebo králíka?

20. listopadu 2010 v 14:37 | Péťa |  Ostatní záležitosti
Jelikož jeden z Vás vyslovil přání abych vám napsala jak znehybnit krávu a králíka, rozhodla jsem se z toho udělat samostatný článek.
p

V Hradci jedu a v záři velkoměsta :)

19. listopadu 2010 v 13:45 | Péťa |  Všední zápisky
...města mají styl, všechno svedu, žít v maloměstě tak kde bych dneska byl? Jojo, machruje se mi to co? Děvčica z dědiny a jak se projevuje. Tak aby jste věděli, kdo jednou navštíví Hradec, nebude chtít nikdy jinak :-). Ale né, zas tak užasný to město není, i když mně momentálně žádná chyba nenapadá.

Tento týden byl velice příjemný. Dva dny školy a divadlo. Začnu školou, to nejlepší si nechám nakonec.

Dva dny (čtvrtek a pátek) většina mých drahých spolužáků úplně sabotovala. Sabotovala to i má spolubydlící z intru Lucka, která to svedla na virozu, ale bestak to přehnala se slívkou a měla kocovinu. Abych pravdu řekla, jela jsem do Hradce také jen kvůli divadlu, ale nebudu předbíhat. Měla jsem docela štěstí co se týče písemek. Z latiny jsme psali slovíčka a světe div se, slečna Pabišková měla dvojku, i přes to, že to na papír sázela jak se jí zachtělo a libovolně domýšlela rody a druhé pády. Angličtina byla velmi zajímavá a písemka sporná, ale mám z ní velice dobrý pocit, takže to na dvojku také typuji. Vyjímečně jsem nezapoměla dopsat tvary slovesa to be.


Kam na výlet?// Helfenburk

16. listopadu 2010 v 10:22 | Péťa |  Zápisník výletníkův
Čágo bélo šílenci :-) Založila jsem pro vás novou rubriku, kde budu psát typy kam na výlet, nebo reference z mých vlastních výletů.

Jako první jsem si vybrala místo, vskutku kouzelné. Zřícenina Helfenburk, nebo chcete-li Hrádek (tak ho najdete v mapách) pochází z poloviny 14. století. První písemnou zprávu máme z roku 1375, kdy se "média" zmiňují o prodeji Hrádku Pražskému arcibiskupství.

Jeho prostory, tedy až 12 m vysoké hradby, polozřícené průchody, starobylá studna a 17 m vysoká věž, jsou volně přístupné celoročně, s vyjímkou věže, do které se můžete podívat pouze o víkendu.


Den je slunečný. den je slunečný :-)

14. listopadu 2010 v 14:32 | Péťa |  Foto (s) grafy
Dobré odpoledne mí drazí :-) Dneska se počasí opravdu vyvedlo, sluníčko svítí jako ďas. Protože je fakt super počasí, vzala jsem psa, foťák a šla jsem ven. Šla jsem na ovčín, kde jsem udělala pár fotek s koňma, pak na pole, kde jsem fotila psa, různé věci (v tomto článku bude větvička a baráky+kostel). Doufám, že se vám fotky budou líbit, přeji hezkou podívanou.



f
Na první fotce je vrah Medy, která zabila svojí sokyni, protože jí balila Blacka, který je na fotce níže. (Kůň není mrtví, jen spí ;))
p

Snad o realitě...

12. listopadu 2010 v 21:27 | Péťa |  Všední zápisky
"Někdy bývá slunce, za mrakem ukrytý, stačí jen slabej vánek a vše je sluncem zalitý..." právě to zpívá stejda Hájíček v písničce k filmu Bastardi (mimochodem moc "pěkný" film, pro mně dost těžký na psychiku). Poslední dobou se mi zdá, že je mírné bezvětří. Čím dál tím začínám vyrůstat z těch dětských iluzí, že svět je přeci děsně krásné a mírumilovné místo. i
Pomalu ale jistě začínám zjišťovat, že téměř na každém rohu číhá nějaký člověk, který se vám vědomě, nebo třeba i nevědomě snaží házet klacky pod nohy.


Hradecké události, aneb mé město milované

11. listopadu 2010 v 21:17 | Péťa |  Všední zápisky
Dneska se mi vyloženě dařilo, nejdříve sem dostala 7 z chemie (ano, u nás na škole se dávají i 7) a odpoledne sem nemohla najít informační centrum. Ale tento den měl i své krásné stránky, dokonce bych řekla, že těch hezčích bylo víc.

Jako první se mi velmi vydařila latina, měla sem za jedna a to pouze s jednou chybou, protože sem se blbě naučila slovíčko a místo calcuLus jsem napsala calcuTus. Písemku z biologie jsem zvládla myslím, že velmi dobře. Jelikož se na zítra učit nemusím (máme projektový den), rozhodla jsem se, že si vyrazím ven na procházku a také sehnat Terce lístek do Draka. Na staré náměstí sem došla, když už byla téměř tma. Párkrát jsem ho oběhla, ale informační centrum jsem prostě nemohla najít. U katedrály hrála nějaká skupina v rámci Svatomartinských oslav, tak jsem se zaposlouchala do jazzové muziky. Když jsem měla jít na intr, otočila jsem se a měla chuť sem si nafackovat. Informační centrum bylo přímo za mnou. Bohužel už měli zavřeno.


Vyznání...

8. listopadu 2010 v 21:26 | Péťa |  Všední zápisky
Téma týdne: Přátelé

Někdy se ptám, co to slovo vlastně znamená, a zatím nikdy, jsem nedošla k jasné definici. Někdy si říkám, jestli to není jenom slovo, které si kdyby dávno lidé vymysleli, aby měli pocit, že na světě jsou i lidé, kteří vám neustále nehází klacky pod nohy, pomáhájí vám a mají vás rádi takový jaký jste. Naštěstí mně z toho vždy někdo vyvede. Přátelé opravdu existují, nejsou to jenom bájná stvoření podobná pegasům. Je jich ovšem velmi málo, ale jak se říká- Méně, někdy znamená více.

Já si troufám říct, že mám jednoho opravdu velkého přítele, kterého jsem dřív skoro nesnášela, ale i tak sem s ňou vydržela 9 let (neuvěřitelný). Bohužel, každá momentálně válčíme v jiném městě, ale alespoň v pátek se můžeme na chvilku sejít a jít někam pokecat. Pipi je sice někdy až moc paličatá, umíněná, občas přehnaně ambiciozní, ale to z ní dělá tu Pipi, kterou mám ráda.

Další človíčci, které považuji za přátele pouze vypíšu, né, že bych si jich vážila míň, to vůbec, ale Pipi se v životě, ani kdyby chtěli nevyrovnají, ale stejně je mám moc ráda. Je to světem letem bláznivá moravačka Lucka (má spolubydlící, která má tu trpělivost a nenadává když se snažím o vyluzování zpěvu a čehosi, čemu se říká hraní na kytaru), dále Mája (s tím si sice posledí dobou moc nepíšeme, někdy mám trošku jiné názory než on, ale stejně ho mám ráda kluka jednoho horskýho :-D), dal by se sem zařadit i velkej strejda Damián (zkráceně Damouš, tvrdí že su šprt, ale já vážně nejsu šprt :-D, občas poslouchá děsnou muziku, ale občas ty písničky prostě žeru :-P) a Monika (velmi rády spolu nadáváme, na moderní jezdectví :D).

V dnešní době je důležité mít někoho s kým si můžete povídat, i když třeba nemá rád zrovna hudbu, kterou máte rádi vy. Podle mně je na přátelství nejdůležitější tolerance a vzájemná důvěra. Já třeba věřím Pipi, že by už nikdy nepřešla na B@rBí StYlíQ, a ona zase věří mně, že už se po ní nikdy nebudu opičit ve tvaru ofiny :-D

Někdy na opravdové přátele přejdete až po letech, já se s Pipi taky hned nebavila (opisovala ode mně, ale pšššt ;-)). Někdy to přátelství taky nemusí vydržet. A někdy, někdy taky zůstane na vždycky :-)

Mí drazí čtenáři, děkuji vám za chvilku strávenou s tímto článkem a NAVOSTRU zdar!

Jo a ještě prosbička. Pokud máte rádi Scotsko (jako já :-P) a hlavně Navostro, můžete hlásnout ZDE. Jde pouze o jeden klik, který, pokud chcete můžete opakovat každou hodinu :-)

Na závěr písnička, kterou mně doslova dontil poslouchat Damouš :-D (fakt)



Historie... Přítež nebo vášeň?

7. listopadu 2010 v 15:59 | Péťa |  Všední zápisky
Někdy si příjdu divná, jsem jedna z mála (né-li jediná) z naší třídy, která má ráda dějepis. A to nejen proto, že si mohu dělat referáty o Skotsku (Terezko nejsem až zas takový uchyl jak se zdá :-)).

Pro mně je historie, hlavně ta, která se týká ČR, součást určitého nutného podvědomí, které by měl každý Čech o své zemi mít. Nemám sice pamatováka na datumy a jména (jediná data, která si bez konkurence pamatuji je datum sjednocení Skotska s Anglií a začátek+konec 2 SV.), ale baví mně zkoumat jak lidé dřívě žili, jakou poslouchali hudbu, co nosili, co jedli a podobně.

Takový vlastenecký Američan je schopen vyjmenovat téměř všechny americké prezidenty od založení po současnost, já osobně bych si vzpoměla na tři, maximálně čtyři. Proč?

Dnešní mládež (už zase mluvím jak padesátník) podle mně, nemá zájem o svůj stát jako takový. Proč by se měli učit něco co už bylo, je přeci důležité dívat se do předu. Svým způsobem je chápu. Ale co když v historii sou schované určité rady, čeho se právě v budoucnosti vyvarovat?

Další možnost je ta, že to mládež zapomíná. Vemi často se setkávám s lidmi, kteří se večer něco naučí, druhý den napíší písemku a pak si myslí že už to "nepotřebují" a zapomenou to. Takové učení mi přijde zbytečné. K čemu to vlastně je?

Já obdivuju všechny lidi, kteří se o historii zajímají a opravdu se v ní vyznají, a že takových človíčků pár znám :-).

Na závěr připojuji písničku, která se mi poslední dobou nějak podezřele moc líbí a historie se také týká. Čágo bélo šílenci :-)


Hudba je útěk před obyčejným slovem...

7. listopadu 2010 v 15:27 | Péťa |  Foto (s) grafy
Zdravíčko :) Moje mamka měla včera narozeniny a dostala puget růží a tak mně napadlo vyfotit kombinaci růže a kytary. Bohužel Justýnu mám v Hradci a tak musela postačit moje starší kytara, ale i té to ohromě slušelo.  Doufám, že se bude líbit, ale zároveň vás prosím o kritiku. Stále je co zlepšovat :)

k
Zdroj fotografie: archiv autora

Lidi kolem jako postavy v příběhu...

5. listopadu 2010 v 13:49 | Péťa |  Všední zápisky
Někdy přemýšlím, jak sou na tom lidi kolem mě. Baví mně domýšlet si příběhy od kud právě jdou, nebo proč tak pospíchají. Je to svým způsobem vzrušující. Co třeba paní s pláčíčím chlapečkem? Utíká před ničím? Bouchl se snad ten chlapeček? Nebo mu ta paní jenom nechtěla koupit hračku? Vždyť to může být i nějaký unosce a chlapeček pláče, protože chce k mamince. Nebo ten pán přes uličku. Jede snad za svou manželkou? Těší se na ní? Nebo jede za svou nemocnou maminkou? Je sám, má děti? A co paní vedle mě. Čte Brigh, takže asi studuje a právě se učí na Angličtinu. Nebo je to učitelka, která si připravuje učení na příští týden.

Je zvláštní přemýšlet o ostatních lidech.

Je pátek, já jedu vlakem domů, právě sem v nějaké malé vesničce, pravděpodobně blízko Poděbrad. V Lysé n. L. přestoupím a pak jedu přímo do Štětí, tam se sejdu s Pipi a půjdeme pokecat. A pak za mládežníkama červené kříže :) Dnes budeme řešit soustředění, na které se už moc těším.

V sobotu půjdu se Samem ven, nacvíčíme možná nějakej novej tríček. A hlavně budu relaxovat. Večer se budu učit chemii, biologiie a když se mi bude chtít tak aji latinu.

A v něděli? V neděli si sbalím, dojdu se psem ven a vzhůru zpět do Hradce.

Už mně nenapadá co vám říct, takže ahoj a po dlouhé době připojuji písničku :)


Na sever od Glasgow :)

3. listopadu 2010 v 15:52 | Péťa |  Všední zápisky
"Zlatý Hradec, jak já to město miluju" říkám si vždy, když v neděli večer vyjdu před vlakové nádraží. Svůj názor začnu přetvářet v uličce kde je tma a chodí tam uchylové a poté aji na pokoji, když se dozvím, z čeho všeho následující pondělí píšeme. Tento článek chci napsat ovšem v příjemném duchu, takže vám tu nebudu líčit své problémy s mojí "pseudozamilovaností" do osoby, která mně už ani nezdraví, páč to stejně nikoho nezajímá a akorát by to odradilo budoucí čtenáře (nebo naopak přilákala emáky, nevím co je horší).

Kde začít? Ták třeba, že jsem měla v úterý referát o Skotsku, vůbec se nepovedl, protože mi nešli obrázky na interaktivní tabuli, skotská vlajka byla celá roztřepaná a chudák dudák Fífa v kiltu se nervozitou celý třásl. Moc krásný byl úvod, kdy se mně paní profesorka zeptala "Proč jstre si vybrala zrovna Skotsko?" "No ehm... osobní důvody." (v této části sem prý začala rudnout) a ze zadní lavice se od mé super spolužačky Terky, která mi v tomto ohledu jako jedna z mála rozumí, ozvalo: " Jen to řekni Péťo!" (aby jste rozuměli měla přitom výraz a intonaci jako ve filmu Švejk a hlášce "Na Bělehrad!").

Při cestě ze školy se mi přihodila velmi příjemná situace (krom toho, že sem potkala tři zrzavý a jednoho dredatýho). Na sloupu visel plakát užasného divadla DRAK (osobní důvody jako v předchozím odstavci). Mé spolubydlící mně od toho myseli odtáhnout a Pipi poté říkala, že na mně byli pěkně zlé. Ona by mi prý přinesla alespoň karimatku a spacák abych u toho mohla spát, nebo by mi ho strhla a pověsila v pokoji. To mi udělala moc moc radost :)

Dnešní den byl také velice příjemný. Měla jsem praxi s tématem "Zacházení se zvířaty-fixace". Skusili jsme si různé metody jak znehybnit zvířata (krávu, poníka, slepicu, kozu, skopce, psa a králíka). Bylo to docela zábavné a přínosné :-) Také jsme si skusili jak se stříhají kozám paznechty, takže až přijedu dom, půjdu to skusit na babičiny kozy.

Po praxi jsem byla v Tescu a poté sehnat nějaký dárek mámě k narozeninám. Neodpustila jsem si návštěvu rasta shopu, kde prodává takový hezký sympatický dredatý hoch. A cestou zpět, vlastně i cestou na náměstí sem potkala Pepu, ale asi mně neviděl, měl kolem sebe nějaké slečny :D

Zítřek bude také velice příjemný. Máme moc hezké škrty v rozvrhu. Odpadá nám Bio a Che, takže mi odpadají dva předměty na učení. Zbývají už jen latinská slovíčka a anatomie, ze které budu zkoušená, jelikož sem dnes nepsala.

Mějte se krásně, milujte se a množte se a nezapomeňtě... Když nejde o život, jde o hovno :-)

PS: Nebojte se, nepomátla jsem se, ten nadpis opravdu souvisí s článkem. Kdo uhodne první proč, má u mně zmrzlinu :-D

↓↓onen krásný plakát↓↓
p
Zdroj fotografie: archiv autora