Obsazení, režie, výprava - to všechno se dá zvládnout, ale co s diváky?

Říjen 2010

Hřebík který kouká, dostane kladivem, AU :)

31. října 2010 v 15:21 | Péťa |  Foto (s) grafy
Název článku asi neodpovídá úplně obsahu, ale což. Velmi ráda bych vám ukázala něco z mé tvorby a to dvě fotky, které sem v posledním měsíci vyfotila.

h
U první fotky bych ráda řekla, že není až tak hezká (přepaly, umístění), ale příjde mi taková zajímavá :) Na fotce stará lípá, která mi rostě za okny.

U druhé fotky, bych našla také několik chyb, např. když se pozorně podíváte, strom na ní není úplně ostrý. Na fotce stará lípá, která roste za vsí, dříve u ní stála kaplička, ale tu vandalové zbořili. Dodnes tam sou znát základy.

h

Zdroje fotografií: archiv autora

Za lasami, za gorami, za dolinami...

29. října 2010 v 19:22 | Péťa |  Všední zápisky
Jen tak naokraj, nesnáším začátky článků, protože vždycky nevím jak začít. Prostě to vemu hopem, dneska budu psát o horách, ovcích, slivce,vínu, moravácích a slezácích. Proč právě o tom? Vše vyplívá z těch posledních dvou. Moravák+Slezák= 1. hory (a neberte mi iluze, víno se pěstuje na jižních svazích a aby byl svah, musí být hora), 2. ovce (na horách se prostě pasou ovce), 3. slívka (dokážete si představit moraváka který nechlastá slivku?) a za 4. víno (sbohém galáánééčkoooo).

Proč právě tato odlehlá oblast republiky (dále tomu budeme říkat hory, Morava a Slezko je děsně dlouhý pojem)? Já ty z hor prostě žeru (podobně jako Skoty :P). Už jenom tvrzení "Co pro Moraváka přípitek, to pro Čecha děsná opice" mně prostě fascinuje.

V mém životě jsou dva základní lidé, kteří se v horách narodili. A to Mája a ta praštěná moravačka Lucka. Mám je děsně ráda, protože se starají o moji horáckou slovní zásobu. Aby jste rozuměli, po večerech mi říkají slova, která nevím co znamenají a mají z toho děsnou srandu (např. rožni, šajtrpáka, nezavazej, zemaky aj.).

Teď již si nepamatuji, který z nich, ale jeden se zeptal: "Proč si na ty moraváky a slezáky tak uchylná?". Téměř vše mně na nich fascinuje. Jejich nářečí, jejich zvyky, jejich tradice, jejich kroje, jejich hudba, prostě vše. Strašně se mi líbí, jak téměř každý moravák či slezák má doma kroj. Horská svatba? To máte na týden. Dítě léčené ve třech letech slivkou? Jedině tam. Slivka tak silná, že po jejím pozření týden rozeznáváte jenom obrysy? Nebo snad domácí pralinky, které překonají aji legendární Ozzákovo vánoční cukroví? To jsou prostě hory! :-)

Nevím zdali jsem vám něco tímto článkem řekla, myslím, že je tak trošku o ničem, ale prostě jsem to ze sebe musela vyfiltrovat :) Mějte se a slivce zdar!

Nakonec připojím jednu fotku z dnešní vycházky s mím psem :)

o
Zdroj obrázku: archiv autora

Metal? Ble... Metal? Wau!

27. října 2010 v 17:58 | Péťa |  Hudební záležitosti
Nedávno jsem šla v Hradci po Jiráskových sadech a na lavičce u vody seděla skupinka puberťákovů a poslouchala písničky, Lady Gaga, jestli si dobře pamatuji. Napadla mně myšlenka proč ji asi poslouchají? Naskytla se myšlenka, že se jim třeba ta písnička ani nelíbí, ale poslouchají ji, jen aby se jim ostatní nesmáli. Také jsem měla takové období. Je tomu asi rok, či dva, kdy jsem si stahovala do mobilu písničky, které se mi vůbec nelíbili. Ale co kdyby si ode mně někdo něco chtěl poslat a já tam měla samé "trapárny", které se mi sice líbili, ale ostatní je neuznávali?

Příjde mi, že dnešní děti si nejsou schopny jít za svým stylem, jsou ovlivněny stále více a více médii. Nosí to co je vyfocené v bravíčku, poslouchají pouze to co hrají na očku, čtou jenom to co se píše na facebooku a tomu také věří.  Není tomu tak dávno, co mi můj táta nachvíli přenechal muziku na jedné dětské akci (maškarní bál tuším). Děti, tedy respektivě puberťačky, které tam vydrželi, měli samá "moderní" přání. Pustila jsem tedy Lady Gagu, Davida Guettu, Katty Perry, prostě to co se hrálo v rádiích a frčelo na očku. Problém nastal, když jsem pustila písničku, která byla sice od Lagy Gaga, ale nehrála se v rádiu. Slečny se na mne seběhli jako vosy na med, že mám pustit něco jiného.


I'm... I'm... I'm někdo...

26. října 2010 v 15:48 | Péťa |  Ostatní záležitosti
Když jsem psala předcházející články, myslela jsem, že všichni kteří je čtou, jsou z mého starého blogu, ale možná jsem se mýlila. Usoudila jsem tedy, že by bylo dobré napsat něco o mém egu, a že je to ego opravdu veliké a obsáhlé :)

Čím začít.. Tak třeba... V porodnici mi dali jméno Petra, to oslovení, ale upřímně nesnáším, tak mi tak neříkejte. Říkejte mi Péťo, Peťulo, Peťulko, Petruško, hej ty, nebo jak se vám zachce, jen né Petra. Narodila jsem se v březnu roku 1995 (což je rok po roku 1994, který byl nejhorší v dějinách lidstva, zemřel Kurt Cobain a narodil se Justin Bieber).

Své dětsví sem prožila relativně v klidu, v jedné malebné vesničce se sotva 70 stálými obyvateli. 1. září 2001 mi narvali cosi zeleného na záda, násilím odtáhli do auta a pak odvedli do něčeho, čemu se říkalo škola, ale přišlo mi to spíše jako maskovaný blázinec. Zjistila sem, že to tam není tak špatné a někdy v osmé třídě, se mi tam začalo i líbit (kupodivu).

Zvrat nastal začátkem tohoto školního roku, kdy mně odvezli do téměř 130 km vzdáleného města (Hradec Králové) a tam mně nechali na pospas hradeckým zrzounům a všelijakým lidem co tam bydlí. Vyložila jsem si to tak, že mně asi přeložili do jiného ústavu a opravdu. Můj nový ústav si říkal SOŠ Veterinární, ale ani tam to není tak špatné.


Hradec, město hudby :)

25. října 2010 v 12:50 | Péťa |  Hudební záležitosti
Pěkné poledne přeji :) V dnešním článku, bych vám velmi ráda představila Hradec Králové jako město hudby. V tomto článku se dozvíte o několika dobrých kapelách z Hradce, kteří stojí za poslech.

Vybrala jsem kapely podle mého vkusu, tak omluvte moji zaujatost.

Milý Ježíšku aneb vánoce jsou tady všude

24. října 2010 v 11:24 | Péťa |  Všední zápisky
Jdu si takhle v Hradci do Tesca pro pomelo a najednou mě plácla přes ústa vánoční atmosféra. To bude asi omyl, pomyslela jsem si. Je přeci říjen, do vánoc daleko. Mé obavy se naplnili. V regálu se vyjímali vánoční kolekce, mikulášské balíčky, kalendáříky (s čokoládou :P) a všelijaké drobnůstky. Opotilo se mi čelo. Je tohle vánoční šílectví normální? Asi jsem něco zaspala. To, že poslouchám vánoční koledy v podání Tří sester a Divokých Billů v říjnu je také poněkud divné. Asi jsem se nakazila vánoční chorobou.

To mi také připomíná, že bych měla napsat Ježíškovi dopis, nebo možná stačí mail a začít přemýšlet o dárcích. K letošním vánocům si přeji docela dost věcí jako např. stojánek na kytaru (ten ačkovej) páč je Justýna opřená v Hradci o topení a to ji nedělá dobře, dále nový futrál (aby šel nosit na zádech a ne v ruce nebo přes rameno), taky si přeji několik knih, teda vlastně jen jednu o první pomoci, zdravotnický tričko, mikinu navosto, Máju a světový mír (aby jste rozuměli, nic jiného mně na ukončení nenapadlo).

A trošku z jiného soudku, mám doma kotě, zrzavé (♥). Je to kočka, takže pár jmen mi neprojde (Garfield, Filip :DD). No ale to už je jiná pohádka.

Na závěr k poslechu přiložím nějakou tu vánoční píseň :D


Konec začátku, nebo možná také začátek konce...

22. října 2010 v 22:54 | Péťa |  Všední zápisky
Mí drazí, zda založit tento blog či ne, byl pro mne veliký boj. Po minulých skušenostech (petrushky-blogik) byli pocity velmi smíšené. Těžko říct, zdali jsem udělala dobře, či nikoliv.

Tento blog, by měl být přesný opak toho minulého. Ze svých puberťáckých výlevů už jsem doufejme vyrostla a nehodlám se k nim vracet. Půjde zde pravděpodobně o různé úvahy, rozmluvy, myšlenkové pochody a podobné filozofické záležitosti týkající se mého života, hudby, fotografování, školy a tak všeobecně toho co mně baví a zajímá.

Někteří z vás možná četli můj bývalí blog. Bylo by tedy na místě, říci co se od března 2010 kdy jsem napsala poslední článek, změnilo. Tak třeba... Nastoupila jsem na střední školu, bydlím na internátu a celkově žiji tak nějak jinak. Do školy chodím pěšky 15 minut (dříve cca 20 minut autobusem), vztávám v 6:30 (dříve v 6:15) a snídám... Ještě bych zapoměla, že piju sypané čaje...

Co se týče designu, nečekejte zázraky, mám ráda jednoduché věci. Možná kdyby byl Mája tak hodný a smyloval by se, ale to jenom když bude mít čas :-)

Na závěr by bylo hezké říci nějaké moudro a příjemná píseň. Napadá mně snad jen "Co se vleče neuteče.". A hudba, snad také příjemná...